Proč Steve Jobs nedovolil svým dětem používat iPhone a iPad
Jméno Steva Jobse je synonymem nejvyspělejších, novátorských a průlomových technologií. Ne vždy je ale prosazoval.
Může nás proto docela překvapit skutečnost, že bývalý výkonný ředitel Applu nebyl zastáncem toho, aby jeho děti používaly některé z nejvýznamnějších produktů společnosti – iPhone nebo iPad.
Důvod však nehledejme v tom, že by applovské božstvo bylo tajným fanouškem Samsungu.
Není pochyb, že Jobs, který zemřel v roce 2011, měl přirozené nadání a instinkt pro nové technologie, avšak v roli rodiče byl záměrně technicky málo vyspělý – byl pevně přesvědčen, že je vhodné omezovat přístup dětí k elektronickým zařízením.
„Doma hlídáme, kolik času tráví naše děti s technikou,“ vyjádřil v roce 2010 Jobs své rostoucí obavy z toho, jak jeho děti používají různá vyspělá zařízení.
Všichni rodiče dnes moc dobře vědí, že iPhony nebo iPady jsou pro děti mimořádně přitažlivé. Tato malá a ručně ovládaná zařízení jsou zároveň supermoderní hračky, které často téměř nahrazují rodiče – dokážou děti pobavit, odvést jejich pozornost nebo je zase uklidnit během školních prázdnin nebo dlouhé jízdy autem, (když se rodiče věnují něčemu jinému.)
Měli bychom však Applu za tyto neskutečně praktické a výhodné pomocníky pro rodiče děkovat, anebo se spíše obávat, že mohou našim dětem ublížit?
Zdá se, že Jobs se více obával. Novinář Nick Bilton v New York Times (tento týden) vzpomíná, jak jednou Jobsovi řekl, že jeho děti musí iPod milovat. Jobsova reakce ho překvapila: „Nepožívají ho. Doma omezujeme přístup našich dětí k technice.“
„Nepochybně jsem tehdy zalapal po dechu a chvíli se nezmohl ani na slovo. Představoval jsem si Jobsovu domácnost jako technologický ráj: zdi tvoří obří dotykové obrazovky, jídelní stůl je osazený iPady a hostům se dávají iPody tak jako čokoláda pod polštář v hotelech. – Kdepak, to ani náhodou, řekl mi tehdy Jobs.“
Jobs nebyl jediný technologický guru, který měl značné obavy z toho, jaký dlouhodobý vliv to bude mít na děti, jestliže tráví hodiny denně s dotykovým displejem.
Bývalý editor časopisu Wired Chris Anderson je také přesvědčen o nutnosti dětem přesně vymezit čas, který mohou trávit s moderními zařízeními, a rodičovsky dohlížet na jejich používání.
„Moje děti mi to vyčítají a žena říká, že jsem fašista. Nikdo z jejich kamarádů a známých prý doma nemá taková pravidla. Já ale vidím nebezpečí současné techniky takříkajíc z první ruky. Ostatně viděl jsme to i na sobě a nechci, aby se něco podobného stalo také mým dětem.“
Vědci z Kalifornské univerzity v Los Angeles nyní zveřejnili studii, která ukazuje, že pouhých pár dní bez přístupu k elektronickým zařízením u dětí se téměř bezprostředně projeví zlepšením jejich sociálních dovedností.
Podle jiného výzkumu tráví průměrné americké dítě více než sedm a půl hodiny denně s chytrým telefonem nebo před elektronickou obrazovkou.
Jobs byl nepochybně génius, který ovšem nedosáhl úspěchu tím, že by nekonečně zíral na obrazovku, hrál až do rána Angry Birds nebo stále aktualizoval svůj facebookový profil.
Jobsův životopisec Walter Isaacson, který trávil hodně času v domě spoluzakladatele Applu, může potvrdit, že vzájemná rodinná komunikace tváří v tvář byla pro Jobse vždy důležitější než sledovat něco na obrazovce.
„Každý večer si Steve zakládal na společné večeři u dlouhého stolu v kuchyni, během níž se mluvilo o knížkách, historii a mnoha jiných věcech. Nikoho vůbec ani nenapadlo vytáhnout iPad nebo zapnout počítač. Vypadalo to, že děti ty vymoženosti vůbec nepotřebují.“
Když se vás příště reklamní oddělení Applu, Samsungu nebo jiné velké korporace bude zase snažit pomocí dokonalých obrázků přesvědčit, že váš život nebude bez jejich posledních malých zařízení úplně to pravé, vzpomeňte si, že člověk, který stál u jejich zrodu, byl přesvědčen o něčem jiném.
Tento text je překladem článku Steve Jobs Didn’t Let His Kids Use iPhones Or iPads: Here’s Why z webu Inquisitr.com. Pro tento článek neplatí licence CC BY-NC-ND 3.0 CZ, pod kterou publikuje SuperApple.cz, ale zůstává zachována licence původního článku. Autorem překladu Jan Heczko.