iPod nano, model 2012: kompletně renanovaný [Zkušenosti]

Jen málokterý produkt od Applu prošel za dobu svého života tolika proměnami jako malý multimediální přehrávač iPod nano. Jeho nová verze opět nechává všechny své předchůdce stát bokem a vyráží novým směrem. 

Řada přehrávačů iPod nano vychází ze stařičkého iPodu mini, který byl prvním malým hudebním přehrávačem od Applu a byl překvapivě úspěšný i přes nevýhody způsobené malou kapacitou i slabší výdrží baterie. Používal totiž klasický, i když velmi miniaturizovaný, pevný disk.

Tento problém nahradila právě řada nano, která již používá paměťové úložiště typu flash. Díky tomu mohou být tyto přehrávače menší než iPod mini a současně déle vydrží na baterie.

Aktuální verze přehrávače je již sedmou generací. A od předchozí šesté generace, kterou mnoho uživatelů rádo používalo i jako náramkové hodinky, se skutečně v mnohém liší. Tedy abych byl úplně přesný: liší se naprosto vším.

[HTML1]

Zcela jiné je tělo zařízení, způsob úchopu, jiný je displej i grafické provedení uživatelského rozhraní. Jde zkrátka o naprosto jiný přehrávač, který lze chápat jako krok dopředu. Ale pouze ve srovnání s šestou generací. Šestá generace byla totiž o mnoho funkčně hůře vybavená než dvě předešlé. Novinka tak přináší stejné schopnosti, které mělo již nano čtvrté generace, a stále jich má méně než nano páté generace.

Proč ten plast?

Na obrázcích nevypadá nové nano nijak úchvatně: plastový rám okolo displeje i plastová část na zadní stěně. Bez ohledu na to, kterou ze šesti barevných variant si vyberete, budete mít okolo displeje bílý rámeček a vždy bude ve spodní části zadní stěny bílý plastový kryt bezdrátové antény pro Bluetooth. Tedy až na jednu výjimku, kterou je černý model – ten má naštěstí všechny tyto plastové díly černé.

Jinak je tělo přehrávače vyrobené z hliníku a svým tvarem viditelně odkazuje na prapůvodního předka, iPod mini. Vše je jen patřičně zmenšené. Zaoblené hrany vypadají dobře a přehrávač se nejen dobře drží, ale i snadno ovládá prostřednictvím multidotekového displeje.

Hmotnost přehrávače je 31 gramů, což je tak málo, že jej můžete nechat třeba i houpat na kabelu od sluchátek a nespadne. A o houpání na sluchátcích nemluvím náhodně: vzhledem k tomu, že jej Apple nedoplnil možností připojení poutka, může se často kabel od sluchátek stát tím posledním prvkem, který ochrání přehrávač před náhodným pádem.

Ve spodní části naleznete nejen sluchátkový konektor, který podporuje i sluchátka s integrovaným mikrofonem a dálkovým ovládáním (přestože v balení s přehrávačem najdete jen zjednodušenou verzi sluchátek EarPods bez těchto vymožeností), a také nový konektor Lightning.

Ikony z minulého století

iPod nano se ovládá podobně jako iOS zařízení. Ovšem nedělejte si iluze, skutečně jej nepohání iOS, ale nerozšiřitelný proprietární systém, který pouze vzhled a chování iOS imituje. V uživatelském prostředí se pohybujete pomocí gest, kdy švihnutím prstem přes celou šířku displeje uzavřete aktivní aplikaci a vrátíte se zpět do Launcheru. Nemusíte tak vůbec používat Home tlačítko, které má naprosto stejnou funkci.

Pro základní funkce uživatelského prostředí použil Apple nezvyklé kruhové ikony s výrazným efektem simulujícím povrch koule. Na fotkách a obrázcích nevypadají vůbec pěkně, naživo je to o něco lepší. Stále však mám pocit, že do konceptu Apple vůbec nezapadají. Ale vše ostatní v jednotlivých funkcích i nastavení je již čistě Apple-like. Naštěstí.

Ovládání vám velmi rychle přejde do krve, je rychlé a jednoduché. Přehrávač na všechny úkony reaguje prakticky okamžitě. Dále lze používat tlačítko na boku, které zvládne nejen úpravu hlasitosti, ale i pozastavení/spuštění přehrávání skladby, přeskok na následující nebo naopak předchozí skladbu. To vše jedním, dvěma nebo třemi rychlými stisky středové části tlačítka bez toho, abyste museli mít zapnutý displej.

Opět i s videem

Po hudební stránce není iPodu nano co vytknout. Kvalita reprodukce je vyšší než například u iPhonu. Také nová sluchátka EarPods hrají překvapivě dobře a s dříve dodávanými jablečnými sluchátky je nelze vůbec srovnávat. Výdrž při přehrávání hudby je až třicetihodinová, u videa počítejte průměrně se třemi hodinami přehrávání.

Obrovskou výhodou je návrat podpory pro přehrávání videa. Displej s úhlopříčkou 240 x 432 bodů sice neslibuje HD zážitek, vzhledem k jeho fyzickým rozměrům je však obraz dostatečně jemný. Díky poměru stran 16:9 je většina filmů přehrávána bez rušivých černých pruhů. Nic tak nebrání tomu, abyste poslouchání hudby prokládali novými epizodami oblíbených seriálů. Samozřejmostí je radiopřijímač s podporou RDS a živou pauzou i přehrávání fotografií.

Zajímavými funkcemi jsou jak podpora pro vysílače běhové kadence Nike+, tak i Bluetooth ve verzi 4.0. To je sice použitelné pouze pro připojení zvukových zařízení a nikoli pro přenos dat, nicméně dovoluje propojit nano se sluchátkovou soupravou i s audiosystémem vašeho automobilu nebo některou z reproduktorových souprav bez nutnosti použít kabely. Toto se opravdu povedlo.

Osobně mě velmi mrzí, že Apple do přehrávače neosadil kameru, kterou mělo již nano páté generace, a věřím, že se dočkáme za rok při představení příští generace.

Jen jedna kapacita

Trochu překvapivě je iPod nano k dispozici pouze v 16GB variantě, ale když to uvážíme, tak 16 GB úložného prostoru je pro zařízení této třídy více než dostatečné. A to i pro video, které nahráváte v SD rozlišení, tudíž v datově velmi úsporné variantě.

Za nové nano zaplatíte 4 290 korun, a pokud se poohlížíte po malém lehkém přehrávači na cesty s napojením na Apple ekosystém a slušnou funkční výbavou, neváhejte.