Jak se stařičký Mac Plus naučil prohlížet web
Oživit vysloužilý počítač je jako předělat automobilového veterána na moderní auto, pomyslel si bloger Jeff Keacher a rozhodl se připojit svůj 27 let starý Mac Plus do současné internetové sítě.
Nápad je to lehce šílený, když si uvědomíme, že specifikacemi tenhle starý Mac dneska lehce převálcuje i obyčejná čtečka Kindle, ale první počítač je pro každého z nás tak trochu ten nejlepší počítač, což přiznává i Jeff Keacher, který se díky svému starému Macovi Plus seznámil s céčkem, harddisky, modemy nebo s internetem.
Opravdu, už takhle starý počítač může mluvit o něčem takovém, jako připojení k internetu, i když v dobách své největší slávy se tak dělo spíše prostřednictvím BBS a přes vytáčené připojení modemem a telefonní linku. Nikdy ale nebyl plnohodnotným členem sítě, ale naopak sloužil jenom jako její hloupá koncovka a právě tohle se Jeff rozhodl změnit.
Apple Mac Plus byl představen počátkem roku 1986. Jeho procesor byl taktován na frekvenci 8 MHz a celý počítač měl k dispozici celé čtyři megabajty (ano, megabajty, nejde o překlep v jednotkách) operační paměti. K dispozici má 50 MB pevný disk a jeho černobílá obrazovka dokáže zobrazit pouze 512 × 342 obrazových bodů.
Ze začátku vypadalo všechno dokonale a bezproblémově, neboť Mac k Jeffovi dorazil v pořádku ze sklepa jeho mámy, kde odpočíval od poloviny devadesátých let. I první spuštění proběhlo bez problémů, i když harddisk ze začátku lehce protestoval nesouhlasným bručením. Tahle pohoda ovšem trvala jenom chvíli, protože když si chtěl Jeff nostalgicky zahrát hru Glider, ozvalo se hlasité „prásk prásk“ a z počítače se začal linout kouř. Naštěstí nebylo složité identifikovat zdroj problémů, neboť se ukázalo, že jeden z kondenzátorů externího disku nezvládl po letech opětovné zapojení do provozu. Naštěstí obchod Digikey stále prodává stejný model kondenzátoru, a tak se po pár dnech mohl Jeff opět vrátit k práci.
Dalším úkolem bylo sehnat nějaký TCP/IP webový prohlížeč a také nějak Maca zapojit do domácí sítě.
Najít webový prohlížeč nebylo díky zaprášeným koutům internetu, kde přežívají nejrůznější zastaralé softwary, zase tak moc obtížné, přičemž požadované nároky na takový prohlížeč (tj. aby byl dost starý na to, aby běžel v Macu Plus a dost nový na to, aby zvládal alespoň základní HTML struktury) nejlépe splňoval Mac 2.
Horší ovšem bylo, že Mac neměl ethernetový konektor a takové vymoženosti, jako je WiFi, nebyly v době, kdy se Mac Plus vyráběl, ještě vůbec vynalezeny. Nakonec se tento problém podařilo po hardwarové stránce vyřešit s pomocí minipočítače Raspberry Pi v roli prostředníka mezi různými generacemi. Pokud jde o software, tak Jeff našel PPP klienta, který dokázal běžet na starém Macu a také velmi jednoduchý PPP server zvaný SLIRP.
Nabízí se zde otázka, jak se vlastně Jeffovi podařilo tenhle starý software dostat do Maca vzhledem k tomu, že na žádném ze svých současných počítačů neměl disketovou jednotku a i bez ohledu na to byla disketová jednotka Maca příliš stará na to, aby dokázala komunikovat se současnými disky. Původně se tento problém snažil řešit Zip diskem, ale jediným výsledkem při každém pokusu byly pouze poškozené soubory. Naštěstí si Jeff nainstaloval do starého Macu terminálový emulátor Microphone, díky kterému se mu podařilo žádané soubory přesunout.
Když vše již slibovalo radostné surfování po netu, ukázalo se, že vývojáři Macwebu tak nějak zapomněli na podporu virtuálního jména hostitele. Tento problém ale Jeff vyřešil během dvaceti minut s pomocí Pythonu, Requestů, Flasku a Beautiful Soup.
Potom už se ale vážně mohlo jít na internet a výsledek nebyl zase ani tak moc špatný, dokonce to vypadalo skoro jako mobilní prohlížeč – data byla načtena, stránky vykresleny, odkazy byly klikací a také tak nějak fungovaly i rámce. Jenom to bylo hrozně pomalé – hroooozně poooomalé. Ale úkol připojit starý Mac do dnešního internetu byl uskutečněn. A to je přece hlavní!
[HTML1]
Zajímají vás historické Apple počítače? Pak by vás mohl i zajímat náš speciál nazvaný
Legendární Apple počítače!
Článek je překladem článku How I introduced a 27-year-old computer to the web z webu Kearcher.com. Pro tento článek neplatí licence CC BY-NC-ND 3.0 CZ, pod kterou publikuje SuperApple.cz, ale zůstává zachována licence původního článku.
Super článek, víc takových! :)
Pěkný, pěkný… Ale nás s boing ballem v srdci (Amiga) tohle nepřekvapí :-)
Článek pěkný. Nesouhlasím ale s tímto: „bez ohledu na to byla disketová jednotka Maca příliš stará na to, aby dokázala komunikovat se současnými disky“…
Stará pouze v tom, že neumí diskety HD, tj. zvládá klasické 3,5″ DD (800 kB), stejné jako Atari ST či Amiga 500 a těch mám po tátovi plnej kufr. A nás, co mají USB externí disketovku SuperDisk od Imation (k Bondi Blue) není snad málo ani v Čechách. Připojím pod Mac OS-9 mašinu a můžu na disketu psát a číst z ní to co uložím pod sedmičkou na onom počítači Plus. Když připojím tutéž mechaniku pod ML, tak můžu z diskety pouze číst – sw ošetřeno na Read Only. Prosím redakci, aby zase nedělali senzaci z přenosem dat (třeba screenshotů) ze starých mašin s 3,5“ disketou od Mac OS 6 po devítku včetně.
Ovšem za připojení tím udělátkem na internet tleskám. To já umím z Classica jít ven pouze externím sériovým modemem přes jednoho providera v Rakousku co má připojení na internet přes vytáčené připojení.
Apple dělal „mašiny“ vždy. V roce 1986 jsem měl Atari 130XE 128Kbyte Ram, o floppy a HDD jsem jen četl v Amatérském rádiu. Až v roce 1989 jsem měl Atari 140STFM se stejným procesorem jako má zkoušený Apple.
Jojo, STčko znám, prý první možnost za drobný čuchnout za totáče k Mac OS 6…
http://youtu.be/V2g0Fo4PdeE