Mac OS X 10.0: před deseti lety začala revoluce

První verze operačního systému Mac OS X přišla do prodeje přesně před deseti lety. Pojďte s námi zavzpomínat na počátky jablečné legendy.

Mac OS X verze 10.0 nesl kódové označení Gepard a byl první prodávanou verzí současné generace jablečného operačního systému. Na trh přišel přesně před deseti lety, 24. března roku 2001. Prodával se za 129 dolarů a byl určen pro počítače Macintosh vybavené alespoň 128 MB operační paměti, procesorem z rodiny G3 nebo G4. Systém při plné instalaci spotřeboval jeden a půl gigabajtu prostoru na pevném disku počítače.

Mac OS X vycházel z několikaletého vývoje a jeho úkolem bylo nahradit zastarávající Mac OS Classic. Nový systém přinesl několik zcela nových technologií, z nichž většinu využíváme doposud – jako žhavá novinka se zde objevilo rozhraní Aqua, systémový Dock, plný multitaksing, ochranu paměti i vestavěný poštovní klient Mail. Používal moderní Mach 3.0 microkernel a technologie Quartz i OpenGL.

Mac OS X 10.0 byl obrovský technologický skok kupředu, námi uživateli však byla tato verze přijata velmi rozpačitě. Důvodů, pro které Mac OS X 10.0 kritizovat, bylo hodně. Například v době, kdy přišel na trh, osazoval Apple všechny své počítače standardně 64MB operační paměti. Kdo tedy chtěl přejít na Mac OS X, musel i u zbrusu nového počítače paměť dokupovat. S trochou nadsázky můžeme říci, že žádný z Apple počítačů té doby nebyl schopen novinku bez zásahů používat.

Druhým problémem byla skutečnost, že Mac OS X oficiálně nepodporoval rozšiřující procesorové karty. Ty byly obrovsky rozšířené a nejeden starší počítač byl používán právě s některou z rozšiřujících karet. Navíc z podporovaných produktů byl vyřazen původní G3 PowerBook (tzv. Kanga model). Tudíž novinka mířila pouze na zbrusu nové stroje.

A problémů se našlo i dále hodně: systém neuměl komunikovat v sítích AppleTalk, což byl do té doby defacto standard v Apple sítích. Systém také nedokázal komunikovat s Windows nebo Samba servery. Uživatelské prostředí Aqua bylo pomalé, stejné aplikace se spouštěly násobně déle, než v Classicu. Obecně po přebootování z Classicu do Geparda jste měli pocit, že se váš počítač několikrát zpomalil.

Mizerná byla také stabilita celého systému, pády celého počítače i několikrát denně byly na denním pořádku. Celý systém v této verzi obsahoval plno kritických chyb, které se projevovaly především na konfiguracích doplněných o další externí periferie.

Gepard také nezvládal přehrávat DVD disky a neuměl vypalovat ani datová, ani hudební optická média. Všechny tyto činnosti však Classic bez problémů zvládal. Terpve aktualizace Mac OS X 10.0.2 (vydaná 1. května 2001) přinesla alespoň podporu pro vypalování hudebních cédéček z iTunes, vypalovat datová cédéčka se tato verze operačního systému nikdy nenaučila. Systém také neobsahoval žádné ovladače k tiskárnám a téměř žádné ovladače k externím periferiím.

Shrnuto a podtrženo bylo představení Mac OS X 10.0 obrovským zklamáním, na které Apple musel reagovat. A zareagoval tak, že všem majitelům Mac OS X 10.0 poskytl zdarma upgrade na novější verzi X 10.1. Ale to je již jiný příběh…

avatar

Vláďa Janeček

Vláďa používá počítače Apple již osmnáct let a nestydí se za to a již více než patnáct let pracuje jako IT žurnalista. Od roku 2006 vydává SuperApple.cz a mimo něj již čtyři roky vydává také tištěný SuperApple Magazín.

banner