Můj první rok s Macem aneb zkušenosti switchera

Patřím k dnešním téměř čtyřicátníkům, kteří měli v dětství štěstí a mohli si i za hluboké totality přičichnout k nástrojům imperialismu – k osobním počítačům. Odrostl jsem na osmibitech PMD85 a ZXSpectrum.

Autorem tohoto textu je Martin Blažek.

V roce 1985 nám bylo umožněno vycestovat do tehdejšího Západního Německa, kde náš tehdejší hostitel vlastnil jeden z prvních Apple Macintosh počítačů dovezených do Evropy. Přišel jsem si jako v Jiříkově vidění, ale myš mi na první dotek téměř přirostla k ruce a bylo velmi těžké se s tímto zázrakem technické revoluce loučit. Již o rok později, při naší další návštěvě, jsem si domů vezl Atari 1040STFM, které bylo vybaveno operačním systémem TosGEM, až nápadně se podobající systému od Apple.

Na hranicích však nastal nečekaný problém na německé straně, když nám celník oznámil, že tato technologie se nesmí vyvážet do států východního bloku. Ale mé dětské prosby a znalost práce s počítačem celníka obměkčily, zejména proto, že měl doma přesně stejný model. Na české straně pak celníci ani netušili, co to vlastně domů vezu.

V té době jsem byl naprostým „kingem“ mezi dalšími počítačovými nadšenci. I počítačům IBM PC kompatibilním se mohlo o myších a ikonách pouze zdát. Velmi, velmi dlouho mi trvalo, než jsem své milované Atari opustil a pořídil si první IBM PC kompatibilní zařízení, tenkrát s Windows 3.11. A po pravdě – ještě dobu po té jsem s láskou na Atari vzpomínal.

Ale plynul čas, Apple málem zaniklo v dějinách kvůli finančním problémům a pro PC prakticky dlouhou dobu neexistovala alternativa. Pak ale nastal obrat. Po zprávách o z mrtvých vstání Applu jsem znovu začal sledovat vývoj a doufal, že si někdy počítač Apple budu moci pořídit. Dalším zvratem se pro mě stal přechod Macu k platformě Intel. To jsem již začal opravdu nahlas přemýšlet o zakoupení stroje s jablíčkem ve znaku, ke kterému jsem vždy s respektem vzhlížel jako k průkopníkovi nového a přívětivého prostředí v počítačovém světě.

Problém byl ale v tom, že pracuji pro společnosti pyšnící se certifikáty Microsoft Gold Certified Partner a tak jsem stále měl strach, že přechod nezvládnu. Nehledě k tomu, že ceny Apple produktů byly stále o minimálně o 1/3 výše za srovnatelný hardware a softwarová nabídka výrazně pokulhávala. Definitivní zlom pro mne nastal, když se v mém okolí našlo pár odvážnějších jedinců, kteří začali pomalu prošlapávat cestičku a viděl jsem, že to jde.

Loňského roku, přibližně touto dobou, mi odešel můj Dell a stál jsem tedy před volbou, jaký nový notebook pořídit. U počítače trávím v průměru 18 hodin denně a k práci potřebuji velkou pracovní plochu. Nerad si přesedávám od jednoho počítače k druhému a mám rád stále všechno u ruky. Vždy jsem tedy vybíral z nejvyšších modelových řad. V posledních několika letech jsem nedal dopustit na společnost Dell.

Po nakonfigurování Dellu, odečtení 30% dealerské slevy a porovnání se srovnatelnou výbavou MacBook Pro 17 jsem se u Apple dostal cca o 3tis. níž. Tím padla i cenová bariéra a posledním jazýčkem na vahách bylo ozkoušení práce v Parallels Desktop, kde Windows běžely rychleji, než nativní instalace na mém předchozím Dellu. Ve virtualizaci a Bootcampu jsem viděl případnou záchranu, kdyby se mi nepodařilo zintegrovat své budoucí ovoce do striktně mrkvosoftího prostředí firem, pro které pracuji částečně jako J2EE programátor, částečně jako projektový manažer.

Bylo tedy rozhodnuto a koncem února mi kurýr dovezl bílou krabičku s jablíčkem ve znaku. Všichni mí kolegové byli šíleně zvědaví a pomalu mi jej nenechali ani vybalit. Samozřejmě, že jsem hned po zapnutí a nastavení základních funkcionalit moc nevěděl kudy kam. Tápal jsem v klávesových zkratkách, neuměl jsem obsluhovat touchpad. Byl jsem ztracený, ale nadšený, šťastný a plný chuti objevit zatím nepoznaný svět Mac OS X. Po dlouhém čtvrt století od seznámení s prvním Applem jsem se dočkal svého vlastního…

Nyní by mohl následovat sáhodlouhý popis, kterak jsem nastavoval systém a instaloval aplikace. Nechci ale nosit dříví do lesa, podobných popisů a doporučení na aplikace umožňující přechod ze světa MS do světa Mac, již existuje celá řada a pomáhaly i mě překonat krušné začátky. Tímto bych chtěl poděkovat všem, kteří si našli čas a napsali pár řádků, které nám ostatním pomohly.

Za nejkrušnější a kritické považuji první tři týdny, než jsem provedl všechna potřebná nastavení, dohledal si příslušné aplikace a naučil se s nimi pracovat. Na ovládání jsem si zvykl rychle, nastavování a systémové věci jsou velmi intuitivní a na jednom místě. Bez problémů se mi povedlo rozběhat firemní Exchange, dokumenty mi bral nativní Office a programátorské nástroje nebyl větší problém zprovoznit. Dostal jsem se bez potíží na firemní portál i do sdílených složek, mohl tisknout na síťových tiskárnách v MS doméně.

Postupně jsem si přestal říkat „jak bych to udělal na Woknech?“ a napasovat tento postup na Mac. V současné době existují už pouze dvě aplikace, pro které jsem nenašel nativní Mac alternativu a musím kvůli nim občas nabootovat v Parallels Desktop Windows. První z nich je Enterprice Architect pro UML modelování. Tady skrytě doufám, že Sparx System dostane rozum a začne platformu Mac podporovat. Druhou aplikací je Internet Explorer 8, protože v jiném prohlížeči nevyplním projektové hodiny ve firemní docházce – interní vnitrofiremní aplikace proste v jiném prohlížeči nefunguje.

Asi nejdelší dobu mi trvalo přijmout filozofii „..uživateli pracuj a nestarej se, kde ti leží data…“. Po pravdě jsem se s tím stále nějak nesmířil a čas od času hledám a lezu do balíčků jednotlivých aplikací a pročišťuji je. Zjistil jsem, že asi trpím nějakou neurózou a vadí mi, když se mi po disku válí soubory a data, o kterých nevím k čemu slouží, když se vytvářejí pro různé aplikace duplikáty (zejména mi to vadí při práci s videem – iMovie, export do iTunes, pak je několik verzí souboru v projektu iMovie, v Library pro iMovie a ještě do třetice v Library iTunes.)

Nejsem slepý a nekritický uživatel Mac OS X. Každý OS má své mouchy a ne jinak je tomu i zde. I Mac OS X má svou „modrou“, resp. šedou smrt, kterou jsem za ten rok asi 3x spatřil. A musím uznat, že operační systém Windows 7 se Microsoftu velmi povedl a posunul uživatelský komfort do 21. století. Nicméně jsou tu různé maličkosti, na které jsem si tak rychle zvykl a musím zcela otevřeně říci, že jsem svého přechodu nikdy ani na minutu nelitoval.

Dalších devět měsíců trvalo, než jsem dozrál a odložil i své poslední zařízení s Windows, tedy HTC Raphael a nahradil jej iPhonem 4. Ale to je na jiný příběh – ještě zbývá dodat, že po letošních vánocích u nás doma již nenajdete žádné zařízení s nainstalovanými Windows. Skoromanželka měla letos totiž ovocnářské vánoce s Macbookem Pro a iPhonem…

Na úplný závěr jsem si nechal shrnutí kladů a záporů, jak je vnímám na Mac OS X.

Z čeho jsem i po roce nadšený:

  1. Okamžitý spánek po zavření displeje a okamžité probuzení po jeho otevření
  2. Minimální nutnost restartů aniž by se systém začal zpomalovat (i když jsem 100 dnů jsem nerestartoval)
  3. Velký, přesný, multidotekový Touchpad, díky kterému prakticky téměř nepoužívám myš (ač mám Magic Mouse)
  4. Dashboard s miniaplikacemi integrovaný nativně do OS
  5. Přístup OS k filesystému – přejmenuji, přesunu klidně i otevřené soubory a systém stále ví, kde jsou…
  6. Quick Look – rychlý náhled téměř čehokoli, jak jen jsem bez něho mohl žít…
  7. Spaces – zde nechápu Microsoft, že ani ve Win7 není nativní podpora více pracovních ploch.
  8. Aperature – naprosto dokonalý software na správu fotek (i drobných videoklipů)
  9. Mail.app – zejména způsob práce s přílohami, integraci s GMailem
  10. Nativně integrovaná práce s PDF
  11. Jakožto dlouholetý uživatel Linuxu často využiji unixový příkazový řádek
  12. Režim pohledu Cower Flow a procházení stromu filesystému pomocí šipek
  13. Keychain – správa internetových a dalších hesel v jedné systémové klíčence, kterou využívají různé aplikace je naprosto úžasná myšlenka
  14. Time Machine – nestarám se o své zálohy, mám nakonfigurovaný síťové diskové pole na Linuxu a vše se samo ukládá tam, jakmile se připojím do domácí sítě.
  15. Force Quit pro zamrzlé aplikace
  16. V praxi i po roce ozkoušená sedmihodinová výdrž baterie (vypnutý BT a podsvícení klávesnice, stažený jas a spuštěné pouze nejnutnější aplikace)

Co mi vyloženě vadí a na co jsem si stále nezvykl:

  1. Snaha o vyřazení uživatelské kontroly nad uložištěm dat – asi by mi vadila méně, kdyby si aplikace data dokázaly lépe vzájemně sdílet. Jde zejména o iTunes, iMovie, iDVD, přičemž právě rozmnožená videa zabírají na disku ukrutné množství místa, takže zde to prostě na systému nechat nemůžu a pořád mu do toho kecám. Navíc vyexportovat z iMovie přímo do iDVD a následně vypálit zpracované DVD se mi snad nikdy nepovedlo. Obecně by práce s videem mohla být lepší, nevím proč, když v iMovie video nastříhám a vyexportuji (do čehokoli), v iDVD se mi znovu hodinu až dvě přepočítává do příslušného formátu.
  2. Finder – je na něm vidět jeho stáří. Například panel záložek by mohl umět záložky na sdílené disky a adresáře a měla by být možnost si tyto linky pojmenovat jinak, než se jmenují na disku. Dále by se mi líbilo, kdybych si mohl dvě okna Finderu „slepit“ k sobě. Vím, že existují aplikace jako ForkLift nebo PathFinder, kde mám dvě okna. Mě by se ale líbilo mít pro každé okno vlevo navigační panel, tak jako když dám dva Findery vedle sebe.
  3. Ve Finderu Enter = přejmenuj, nikoli spusť nebo jdi do adresáře.
  4. iTunes – ty by taky zasloužily totálně přeprogramovat do 21. století. Možná je rozdělit na opravdový přehrávač hudby a správu aplikací a synchronizací pro iPhone. Než jsem pořídil iPhone, iTunes jsem vůbec nepustil a teď je pouštím protože musím, ale vždy při tom skřípu zuby. iTunes mám ze všech Mac aplikací nejméně rád.
  5. Neexistence tlačítka Insert a nemožnost jej někam namapovat – alespoň, že pro Midnight Commander existuje náhrada (CTRL+T).
  6. V systémových dialogových oknech není možnost přepnout mezi tlačítky pomocí šipek, musím tam najet myší a to bych se vždycky vzteky přeskočil. [tuto funkcionalitu je však možné povolit, pozn. red.]. Většinu oken nelze zavírat tlačítkem ESC.
  7. Aktivní rohy – po 3/4 roce snažení jsem je vypnul, neboť už jsem neměl nervy na to, jak se mi stále zobrazují otevřená okna, desktop a podobně. Zejména při připojení druhého monitoru mi prostě aktivní roky začaly více překážet, než sloužit.
  8. Automatické rozbalovaní archivů a obecně práce s archivy. Uvítal bych možnost pouhého náhledu do archivu s možností rozbalení pouze vybraných souborů. Podpora RAR a jiných formátů než ZIPu je také slabší a je třeba používat aplikace třetích stran.
  9. Vytváření skrytých adresářů a souborů na všech připojených zařízeních
avatar

Zprávy z Apple světa

Zprávy z Apple světa - to jsou zprávičky, které sice nejsou klasickými tiskovkami, ale pocházejí tak trochu odjinud. A jsou to ty, u kterých není autorem nikdo ze SuperApple.cz, ale kdokoli z vás. Názor redakce SuperApple.cz se může lišit od názorů autora/autorů těchto příspěvků.

banner