Mac mini na stereoidech aneb zkušenosti po roce s SSD diskem (část třetí)

Věřím, že si vzpomenete na rok starou sérii článků Mac mini na stereoidech, která popisovala zkušenosti s přechodem redakčního Maca mini na moderní paměťový SSD disk. Po roce je nejvhodnější doba na pokračování.

SSD disky to nemají v prostředí Mac OS X jednoduché: Apple podporu příkazu TRIM doposud neaktivoval, přestože ji systém umí, navíc na většině disků nefunguje garbage colector na oddílech formátovaných pod naším nativním systémem HFS+. V praxi to znamená jediné: po čase disky začnou trpět tzv. block-rewrite penalty, která se projevuje výrazně sníženou rychlostí zápisu dat na takto postižený disk. Některé disky v závislosti na použitém řadiči tímto trpí více (typicky řadiče Samung), některé méně (například Indilix nebo Intel). Obecně však neplatí otázka, zda se to stane i mému disku, ale kdy se tak stane.

Jak již víte z předchozích dílů tohoto seriálu, ve svém Macu mini první Intel generace jsem pro test použil model Kingston SSDNow V+ 64 GB, tedy disk s řadičem Samusung, DRAM bufferem s parametry 128 MB@166 MHz a MLC NAND Flash čipy stejného výrobce. Disk byl v počítači využíván jako úložiště operačního systému, náročná data (videosoubory, fotografie, iTunes knihovna, virtuální počítače) pak po celou dobu byla uložena na discích externích. Dá se tedy říci, že zápis na disk tak generoval v podstatě pouze swap démon a aplikace při zápisech dočasných dat do úložných pamětí. Podotýkám, že počítač běží 24/7 již čtvrtý rok s minimem odstávek.

V následující tabulce si můžete prohlédnout, co se za ten rok na disku u nepříliš častého zápisu změnilo. Troufnu si tvrdit, že kdyby byl disk používán také jako datový pro práci s dalšími daty, byly by rozdíly zřejmě ještě větší.

Vidíte správně, očekávané se v podstatě potvrdilo. Zatímco rychlost čtení se v podstatě nezměnila (a tedy počítač pořád stejně rychle bootuje nebo spouští aplikace), rychlost zápisu klesla výrazně a to na hodnoty na úrovni moderních klasických pevných disků. A navíc výrazně stoupla doba odezvy, tudíž zápis většího množství menších souborů se bez známého duhového „kolečka štěstí“ v podstatě neobejde. Těmto hodnotám odpovídá i subjektivní pocit s prací u počítače – jakmile dojde na swapování (a tedy zápis na disk), stává se počítač obtížně použitelným a s pomalými reakcemi.

Velmi zajímavý je rozdíl mezi zápisem sekvenčním a náhodným: zatímco u sekvenčního se data ukládají v bloku, u náhodného má testovací algoritmus buďto štěstí na méně postižené části disku, nebo se firmware disku snaží používat pro zápis nejméně postižené buňky.

Ukazuje se tedy, že příkaz TRIM a následně i podpora pro garbage collection je na SSD discích nutná, i když se projeví až po dlouhé době používání (kontrolní měření po půlroce použití v podstatě žádný problém ještě nevykazovalo). Jinak se budete s block-rewrite penalty potýkat i navzájem. A míček je na straně Applu, aby na tom pořádně zapracoval, jinak mu za rok začnou uživatelé jeho nové MacBooky Air dodávané nyní výhradně s SSD disky houfně vracet pro přílišnou pomalost.

Dalším úkolem je tedy pokusit se obnovit původní rychlost disku a dostat jej opět do původního stavu, o čem bude zase další díl seriálu Mac mini na stereoidech.