Test MacBooku Air: zkušenosti po pár týdnech

MacBook Air je nejlehčím přenosným počítačem, který má kalifornská společnost Apple ve své nabídce. Je opravdu tak mobilní, jak o něm jeho zastánci tvrdí, nebo jde jen o jablečnou propagandu?

Po přechodu celé jablečné platformy na procesory Intel zmizel z nabídky tohoto kalifornského výrobce malý notebook. Ten měl dříve v nabídce také malý 12“ model v každé řadě svých notebooků – jak mezi profesionálními PowerBooky, tak i mezi uživatelskými iBooky. Jistou náhradu dostaly tyto ukončené modely teprve v roce 2008, kdy byla představena první generace MacBook Air: celohliníkového notebooku s úhlopříčkou 13,3“ (tedy stejnou, jako mají ostatní MacBooky a základní model MacBooku Pro) a velmi štíhlým tělem. Snad každý z vás si jistě vzpomene na první reklamu, ve které je MacBook Air ubytován v obyčejné papírové obálce.

Tenký a nerozbitný

Celohliníkové tělo hodně klame svými křivkami. Přestože v nejširší své části má notebook šířku téměř dva centimetry, rozhodně byste to do něj neřekli. V nejtenčí části má totiž čtyři milimetry a pokud vezmete do ruky měřidlo, zjistíte, že spodní hrana s touchpadem leží nad deskou pracovního stolu méně než devět milimetrů.

Velmi tenký je také samotný displej: ve své nejšiřší části měří šest milimetrů. Vinou toho nebylo možné osadit podsvícení za celou plochou displeje, ale displej je podsvícení jako dříve ze spodní a horní strany – tedy samozřejmě prostřednictvím LED diod. Takto realizované podsvícení není sice stejně rovnoměrné, jako v případě například MacBook Pro, stále však překonává většinu běžné konkurence.

Z pohledu uživatelského komfortu při běžné práci jsme se nedočkali žádného prohřešku: plnohodnotná podsvícená klávesnice známá z ostatních profesionálních MacBooků je stále stejně výborná, místo zbylo i na obrovský multidotykový touchpad. Je skvělé, že u Applu pochopili, že velikost plochy touchpadu jde ruku v ruce s komfortem používání. Touchpad je doplněn o klasické tlačítko.

Možná se ptáte, proč zde výrobce neosadil novější skleněný touchpad z MacBooku Pro, který je sám jedním velkým tlačítkem. Odpověď je jednoduchá: je to kvůli prostoru. Tělo notebooku je v těchto místech široké přibližně osm milimetrů a celý prostor pod touchpadem a plochou před klávesnicí je vyplněn akumulátorem. Ano, v těch několika málo milimetrech volného místa je umístěn akumulátor a pro vysoký skleněný touchpad zde zkrátka není místo. A jistě uznáte, že dávat jej sem za cenu zmenšení kapacity baterie by byl holý nerozum.

S jedním USB přežijete

Dostáváme se k portům. V tenkém těle nezbylo mnoho místa pro velké experimentování a proto si uživatel musí vystačit s jedním USB konektorem, zvukovým výstupem a konektorem pro připojení externího monitoru. Porty jsou ukryty pod výklopnými dvířky v pravém boku notebooku.

Na první pohled se může zdát konektorová výbava velmi chudá, vzhledem k zamýšlenému použití Airu jako ultrapřenosného zařízení to však tak špatné není. Díky vestavěnému Bluetooth a skutečnosti, že všechny bezdrátové myši a klávesnice z nabídky Apple (i jiných výrobců) jsou vybaveny právě touto technologií, není zapotřebí obsazovat jediný USB port těmito periferiemi. Na cestách tak zůstává port stále volný například pro fotoaparát, externí pevný disk nebo dodávanou síťovou kartu. V kanceláři je pak nejvýhodnější (to však platí u všech notebooků bez výjimky) mít všechny USB periferie připojeny do USB rozbočovače a do notebooku zapojit pouze jediný kabel. Při několika týdenní zkušenosti s tímto notebookem jsem nenarazil na situaci, kdy by se mi USB portů nedostávalo – nutno však poznamenat, že Bluetooth myš používám i s jinými notebooky.

Videokonektor je standardní mini DisplayPort a podporuje jak analogový, tak i digitální výstup signálu včetně podpory pro HDCP. Je však obrovská škoda, že alespoň základní adaptér na DVI nedodává výrobce společně s notebookem. Naštěstí máme DealExtreme.com, kde lze objednat příslušný adaptér za pár desetikorun i s poštovnými.

Když tak ale koukám do útrob rozebraného MacBook Air (přístup do něj je velmi snadný), místo pro druhý USB port tam zkrátka vidím. Škoda…

O displeji jsme již hovořili v souvislosti s jeho podsvícením. To je dostatečně silné i pro velmi světlé místnosti. A přestože je displej lesklý, není kryt superlesklým sklem jako například nové MacBooky Pro a nabízí tak o poznání méně odlesků.

Velké překvapení nastalo při použití displeje na přímém slunci. Díky reflexní vrstvě za displejem je obraz viditelný i bez zapnutého podsvícení! Musíte však nechat sluneční paprsky dopadat přímo na displej.

Z pohledu rozlišení nabídne displej klasiku v podobně 1 280 x 800 obrazových bodů. Osobně bych na stejné úhlopříčce přivítal rozlišení větší, s postupujícím věkem a postupným zhoršováním zraku mi však takto velké body přestávají vadit.

Jediný reproduktor je ukrytý v těle notebooku pod klávesnicí na pravé straně a přestože je monofonní, hraně překvapivě silně a kvalitně. Zkrátka je reproduktované hudbě skvěle rozumět i při nejvyšší úrovni hlasitosti.

Klasika i SSD

MacBook Air je k dispozici ve dvou motorizacích. V první jsou data uložena na pevném disku o velikosti 1,8“ s 4 200 otáčkami za minutu a kapacitou 120GB, v druhé pak na paměťovém SSD disku. My jsme měli pro test k dispozici druhou variantu.

První varianta je pochopitelně levnější a přestože mechanický disk nepatří k žádným výkonnostním přeborníkům (průměrné rychlosti čtení se pohybují nad hranicí 35 MB/s), především pod novým operačním systémem Mac OS X 10.6 nijak výrazně práci s počítačem nezpomaluje. Jedná se zkrátka o klasiku ve třídě ultrapřenosných notebooků zcela běžnou.

To model s SSD je zcela jiné kafe. Disk nabídne rychlost čtení okolo hranice 100 MB/s, zápis dat pak zvládá na hodnotách přesahujících 45 MB/s. Pokud k tomu přičteme v podstatě nulovou přístupovou dobu, dostaneme pod ruky ďábelsky rychlý stroj, na kterém se aplikace spouštějí v podstatě okamžitě, odezvy jsou špičkové. Podle našich zjištění není rozdíl mezi SSD a diskovou verzí z pohledu výdrže na akumulátory patrný a obě motorizace vydrží stejnou dobu.

Tento text je součástí recenze napsané pro magazín ExtraNotebook.cz, kde si můžete přečíst jeho pokračování.