Jak to všechno začalo… (1/3)
K počítačům jsem se dostal už jako malý kluk. Můj první počítač byla stará dobrá 486ka na 100Mhz. Pro mě osobně se změnil celý život. Ze školy jsem se vždy těšil až opět usednu k nějaké hře nebo až si budu zese vytvářet svoje prográmky ve Quick basicu. Postupem času jsem se učil lépe ovládat svůj počítač. Rozhraní DOS a M602 byl celý můj svět.
Poté se ke mně dostala novinka. Najednou operační systém prý nebude jen textový a popravdě jsem hořel nedočkavostí.
Windows 3.11. Co dodat… Čekal jsem revoluci. Po pár dnech jsem ale smutně sklopil uši. Moje hry a programy už neběžely tak svižně a měl jsem pocit jako by mi někdo svázal ruce. Když něco nešlo, neměli jste téměř šanci to rozchodit. Na všechno schánět složitě ovladače (v těchto dobách snad internet v ČR ani nebyl, takže něco sehnat nebylo opravdu jednoduché). Po pár měsích jsem se vrátil zpět k DOSu a dál si chrochtal nad tím jak je PC skvělá věc.
Další na řadě byly Windows 95′. S nimi se taky objevila jedna novinka, která budí posměch dodnes – „Blue screen of Dead„. I když to na mé 486ce nebyla žádná sláva, byla to revoluce. Aplikace běží zároveň, všude spousta nastavení a informací. Word a Excel postupně začínají dobývat svět – T602 a MAT se jim jen težko rovnali :) Reinstalace systému minimálně 1x do roka se stává běžnou rutinou. Pravdou je, že dodnes mi vrtá hlavou, proč se při ukončení práce s počítačem kliká na tlačítko START :D
- Nutno dodat, že v této době jsem nijak detailně neznal Macintosh ani Apple. Slyšel jsem jen, že je to monitor ve kterém je vše, a že se na hardawaru nedá nic měnit a člověk si k tomu nemůže nic dokoupit. „Hloupí amíci“, říkal jsem si. Až teď si uvědomuji, že hlupák jsem byl já – viz například toto video :)
V roce 1998 přišel „nový“ operační systém a s ním jsem si pořídil i nový počítač. Intel Celeron 233 Mhz (taktováno na 266 Mhz). Celkově to byla změna rozhodně k lepšímu. Popravdě sám bych si již nedokázal představit jak složitě píši příkazy v dosovském řádku. V této době jsem již s PC uměl pracovat na administrátorské úrovni. Na počítači jsem spíš už pracoval, než hrál hry. Pády systému, nestabilita programů, ukládání každých 5 minut a rozčilování se, takto často vypadala moje práce. Neustálé starání se o systém + zajišťování bezpečnosti a optimalizace systému různýmy programy se dostali do týdeního pořádku.
- Objevovaly se myšlenky typu, to vážně není nic lepšího???
Rok 2001 měl přinést další revoluci – Widows XP. Ze začátku ovšem přinesl tento OS pouze starosti – v lepším případě používané aplikace nefungovali koretně, v horším vůbec. Chvíli to trvalo a systém jako takový byl použitelný snad až po SP2. I tak bez spousty programů na zabezpečení a optimalizaci systému jste se neobešli. Megové záplaty každý týden, ovladače, registry a stále se zvětšující adresář Windows. Prostě Sluggish slow shit…
- V této době jsem měl PC Intel Celeron 2.6 Ghz, 256 MB DDR (později 768MB), nVidia GForce 440 MX, SB 5.1 (neintegrovaný)
Začal jsem hledat alternativy. Asi jedinou možností pro mně v té době byl Linux. To se již ale psal rok 2005. Po vyzkoušení několika verzí (Knoppix, Danix, Ubuntu, Suse, …). Mě tento systém jak okouzlil, tak i odradil. Okouzlil mě především tím, že celkově se v tomto prostěedí pracovalo lépe. Odradilo tím, že vesměs nebylo pracovat s čím, programová podpora byla malá.
Unixový systém a způsoby, kterým tyto systémy fungují mě zaujal. Zkoušel jsem další a další verze, ale stále to nebylo ono. Než se mi například podařilo spustit video (nahrání příslušné aplikace + pár pluginů) uplynulo pár týdnů a stejně jsem nebyl úplně úspěšný. V systému v kterém to šlo zase nebyl standartně nainstalován automount na CD. Všude bylo něco.
- Došel jsem k závěru, že Linuxu chybí vůdčí verze. Existují desítky verzí a každá má své klady, každá svoje zápory. Žádná ale bohužel nesplňovala vše, co bych od systému potřeboval.
Začátkem roku 2006 jsem nastoupil do práce. A zde jsem poprvé objevil Apple, Macy a Mac OSX.
A pár videí na závěr: