Tvůrci Apple procesorů jsou žádaným zbožím, na lovu byl Intel i Microsoft
Procesory z řady Apple Silicon se opravdu povedly: za velmi nízkých energetických požadavků dokáží nabídnou ukrutnou porci výkonu. Není tak divu, že o jejich tvůrce je v technologické oblasti velký zájem. Na lovu byl nejen Intel, ale i Microsoft.
V rybníce plném Apple procesorových inženýrů udělal již před časem úspěšný výlov Intel. Jeho největším úlovkem je bezesporu Jeff Wilcox, který právě kvůli vývoji procesorů nové generace přešel před lety do Applu právě z Intelu. V Applu pak byl jedním z hlavních architektů Apple procesorů po dlouhých osm let – do Applu nastoupil za tímto účelem již v roce 2013.
Od ledna letošního roku je, jak si správně všimnul web Tom’s Hardware, zaměstnán opět v Intelu. Nastoupil na pozici vedoucího týmu vyvíjejícímu procesory typu SoC.
Jde o stejnou technologii, se kterou byl úspěšný Apple. Znamená to, že na jednom čipu je umístěn nejen procesor, ale i všechny další důležité součástky. Označení SoC není novinkou, kterou by vymyslel Apple, je známá již dlouhá desetiletí. V Applu „jen“ tento koncept posunuli na novou úroveň, když do čipu – mimo jiného – integrovali také operační paměť.
Vyšší výkon, ale za jakou cenu?
Intelu současné čipy od Applu asi příliš nevoní. Výkonnostně s nimi má být srovnatelná až nová řada procesorů Intel Core 112. generace, která je absolutní novinkou. Intel se chlubí, že dokáží s novým procesorem Core i9 porazit i M1 Max. Jde o procesor, který má 14 jader, z nichž 6 je optimalizováno pro výkon a 8 pro energetickou účinnost. Pro srovnání, čip Apple M1 Max má 8 výkonných jader a 2 jádra s nízkou spotřebou.
A jak Intel dosáhne výkonu potřebného k překonání M1 Max? Výkonově optimalizovaná jádra mohou s Turbo Boostem běžet až na 5 GHz, ale procesor může mít spotřebu až 115 wattů (procesoru M1 Max pak stačí jen nějakých 35 wattů). Vidíme tedy, že ačkoli se společnosti Intel skutečně podařilo vytvořit výkonnější procesor, nebylo to vůbec úsporným způsobem.
Intel tedy dokáže nabídnout větší rychlost, avšak za cenu větší spotřeby – ale co je hlavní, i většího ztrátového tepla. Tudíž počítače, které budou vytěžovat tento procesor na maximum, budou opět zcela jistě výrazně hlučné, na co jsme si již z řady čipů Apple M1 odvykli. Osobně bych již hlučný počítač opravdu nechtěl – trpím, když kolegovi u vedlejšího stolu začne jeho MacBook s i9 zkoušet, zda dokáže vzlétnout.
Na tahu je Microsoft
Ale pojďme zpět k hlavnímu tématu, a to jsou Apple procesoroví inženýři. Zrovna včera jsem v přehledu zpráv agentury Bloomberg narazil na informaci, že Microsoft zaměstnal Mike Filippeho, který vstoupil do Applu v roce 2019 poté, co měl za sebou úspěšnou kariéru ve společnosti ARM. Ta vyvíjí a licencuje procesorová jádra stejnojmenné architektury dalším společnostem a tuto technologii používá i Apple.
Filippo byl odpovědný za vývoj několika ARMových procesorů, namátkou například Cortex-A76, A72, nebo A52. V Microsoftu má mít na starosti vývoj procesorů pro serverovou cloudovou platformu Microsoft Azure, která je pro Microsoft důležitým zdrojem pravidelných příjmů a jakékoli optimalizace v této oblasti, ať již výkonnostní či ve spotřebě, přinesou odpovídající úspory.
Dává to tedy smysl, i když když jsem tuto informaci zachytil v podobě nadpisu, myslel jsem si nejdříve, že i Filippo dostane na starosti další vývoj procesorů řady Microsoft SQ. Ta je určena do přenosných počítačů řady Surface a již má za sebou dvě generace. Její vývoj podniká Microsoft současně se společnosti Qualcomm. Přestože jde o docela povedený produkt, řada M1 od Applu je ale výkonnostně někde úplně jinde.
Závěrem vyvstává otázka, nakolik odchod tak zkušených inženýrů Apple v jeho vývoji přibrzdí. Osobně tipuji, že zřejmě příliš ne – celý vlak s názvem Apple Silicon je již slušně rozjetý a stále si udržuje přijatelný náskok. A že se konkurence zlepší a dohoní jej? Bude to jen dobře, protože těžit z toho budeme nakonec opět hlavně my, zákazníci.
