MacBook s Retina displejem: tak tohle se povedlo [První zkušenosti]

Nejnovější přírůstek do řady notebooků MacBook Pro se od ostatních odlišuje nejen novým způsobem konstrukce, ale také použitím displeje s opravdu vysokým rozlišením. Je však v praxi tak užitečný, jak jsme doufali?

Tyto první zkušenosti s novým MacBookem Pro s Retina displejem začnu poněkud netradičně: nebudu vás unavovat opětovným výčtem jeho technických parametrů (které jistě buďto známe, nebo je najdete v tomto našem článku s jeho představením), ale přejdu rovnou k samotným dojmům.

Zastavme se nejdříve u přepracovaného těla. Nový MacBook Pro je tenčí, než předchozí model a jeho tloušťka je ve všech částech těla stále stejná. Nemá tak tvar klínu, jako například MacBook Air, vinou čeho není jeho tenkost až tak znatelná. Přestože se Apple chlubil, že je MacBook Pro s Retina displejem (dále budu místo tohohle nepraktického popisného označení používat spíše zkratku MBPR) stejně široký, jako MacBook Air v jeho nejširším místě, nikdy byste to subjektivně neřekli. A pokud nový MBPR nepoložíte vedle staršího modelu, vlastně si ten rozdíl ani moc neuvědomíte.

[HTML1]

Proč to? Z velké části vinou úhlopříčky. Patnáctipalcový stroj je zkrátka poměrně velká plocha, kterou člověk vnímá především. Je to stále velká „placka“, tudíž i dojmy z ní jsou stejné a skutečnost, že je o několik milimetrů tenčí, se v těch rozměrech prostě ztrácí.

Mechanické provedení je již tradičně příkladné, vše je vyrobeno z jednoho kusu hliníku z plechovou spodní stěnou jištěnou šrouby. Tedy nic převratně nového. Portová výbava je rozložena do obou boků, což je ve srovnání s klasickými MacBooky Pro velký rozdíl a při praktickém používání se jeví vhodnější mít porty pro připojení monitoru na jednom boku a ostatní rozšiřující porty na boku druhém. Plyne z toho méně kabelů na každé straně, což usnadňuje manipulaci.

Netradiční chlazení

Velké rozpaky vyvolaly nasávací otvory v přední části obou boků. Také jsme z nich měli strach, ale jejich provedení jej zažehnalo. Z prvotních fotek a videí totiž vše působí tak, že tyto otvory jsou součástí přímo spodní strany, která je tvořena tenkým plechovým krytem. Skutečnost je však odlišná: chladící vstupy je vyfrézovány přímo do bočnic a jimi nasávaný vzduch nevstupuje přímo do těla notebooku, ale jsou vytvořeným tunelem taženy vzhůru a teprve až uvnitř bočnice vstupují pod úhlem pětačtyřiceti stupňů do útrob notebooku.

A ačkoli se to na první pohled nemusí zdát jako důležité, opak bude pravdou: v případě nasátí nečistoty (typicky prachu) tak nebude docházet k jeho usazování na spodní straně notebooku, ale bude se kumulovat až uvnitř této štěrbiny, odkud jej jakýmkoli špičatým předmětem bude snadno možné odstranit během několika okamžiků. Uvidíme, jak se osvědčí po dlouhodobém používání, prozatím vše vypadá jako rozumné řešení.

Z právě vyřčeného vyplývá, že jde o otvory nasávací, tedy že jimi nebude vyfukován teplý vzduch (čehož se někteří diskutující obávali). Nemusíte se tak obávat, že by vám zde foukal teplý vzduch například na kolena nebo přímo na desku pracovního stolu. Kdepak, výstup ohřátého vzduchu je stále stejný, jako u celé řady MacBook Pro: tělo notebooku opouští perforací okolo kloubu displeje.

Nemusíte se bát také přehřání při používání notebooku v posteli nebo na jiném typu podkladu, který tyto díry ucpe. Nejde o jediný vstup chlazení, chladící systém stále nasává vzduch také „po staru“ (tedy přes konektory a klávesnici), tudíž práce na pokrývce se neobávejte.

Možná se teď ptáte, proč vlastně Apple tyto otvory použil. Odpověď se nabízí – nejvíce užitečné jsou v případě, že uživatel používá notebook připojený k napájecímu adaptéru a externímu displeji se zavřeným víkem. Vzhledem k teplu generovanému výkonným hardwarem v malém těle i baterií při nabíjení by v tomto případě bylo klasické chlazení problémem. Ovšem přední otvory při práci se zavřeným displejem budou dostupné stále (a práci s externím displejem v posteli nelze příliš předpokládat).

Tím se dostáváme k teplotě. Neprováděli jsme prozatím žádná exaktní měření (avšak připravíme je do článku s dlouhodobými zkušenostmi), subjektivně mi přijde teplota při většině činnosti srovnatelná s klasickým MacBookem Pro osazeným stejným hardwarem (který mi však přijde také velmi horký, za což můžete možná fakt, že mi teplotní vodivost hliníku příliš nevyhovuje). Jednoduše bych to řekl tak, že byste měli na práci s notebookem položeným na kolenou zapomenout, minimálně teď v letním období. Na druhou stranu patnáctipalcový stroj je spíše stolní záležitost. Hlučnost při běžné práci je na hranici slyšitelnost, v zátěži stoupá (pro známé diskutéry: přehrávání Flash videí patří k zátěži také) stejně, jako u klasických MacBooků Pro nebo Airů. Na objektivní zhodnocení výdrže je teprve brzy, akumulátor absolvoval pouze několik prvních cyklů.

Retina? Retina!

Ale pojďme k tomu, co nás všechny nejvíc zajímá, a tím je bezesporu displej. IPS panel s LED podsvícením disponuje nativním rozlišením 2 880 x 1 800 obrazových bodů. Je to více, než kolik najdete na velkém sedmadvacetipalcovém iMacu, která nabídne „pouze“ 2 560 x 1 440 bodů. Z toho vyplývá, že jednotlivé body jsou skutečně natolik malé, že je běžným okem vůbec neuvidíte.

Zaujme vás také jiná věc: displej je přímo součástí krycího skla a tvoří s ním jednu rovinu. Zatímco na iPadu / MacBooku Pro / iMacu zřetelně vidíte, že displej je přibližně o milimetr „utopen“ pod úroveň tohoto krycí skla. Ne tak v případě MBPR. Na druhou stranu je to také důvod, proč je v případě poškození nutno vyměnit displej celý a ne jen krycí sklo – protože zde žádné krycí sklo před displejem není.

Pokud znáte Retinu z iPadu 3, tak tady zažijete stále velký kus překvapení – na takhle velké ploše vypadá tato jemnost ještě více fantasticky. Velmi rychle si zvyknete na velejemné písmo, na ladné křivky prvků oken i nádherné ikony. Je až s podivem, jak výborně dokázal Apple na toto rozlišení adaptovat celý operační systém.

V základním nastavení nemáte možnost rozlišení vůbec měnit, pracujete přímo v nativním rozlišení 2 880 x 1800 bodů, jen prvky a fonty jsou díky změně hodnoty DPI zobrazeny v čitelném rozlišení. Pokud ale chcete, můžete si přepnout Předvolby systému do rozšířeného režimu, kde rázem získáte přístup k celkem pěti použitelným virtuálním rozlišením

Rozlišení umístěná vlevo od nativního jsou menší a jejich výsledkem jsou skutečně velké prvky a písmo, tedy ideální pro osoby se slabším zrakem. Tento režim odpovídá fyzickému rozlišení 2 048 x 1 280 obrazových bodů. Naopak rozlišení zcela vpravo maximalizuje dostupné místo a nabídne vám fyzické rozlišení 3 840 x 2 400 obrazových bodů.

Ano, skutečně v této hodnotě nemáme překlep: nabízené rozlišení je skutečně větší, než fyzické rozlišení displeje. V tomto režimu se o zobrazení starají obě osazené grafické karty (vestavěná i dedikovaná) a nejenže jej vykreslují, současně jej také přepočítávají tak, aby se vešlo na fyzické rozlišení 2 880 x 1 800 bodů.

Správně by u takto zmenšovaného obrazu mělo docházet k chybám a zkreslením, jenže díky jemnosti displeje vše zobrazené vypadá naprosto úžasně. Přitom jsou fonty i prvky stále velmi dobře čitelné. Pokud tedy nemáte problémy se zrakem, bude právě toto vaše oblíbené rozlišení. Jen je třeba mít na paměti, že například při spuštění hry je vhodné přepnout se do rozlišení nižšího, protože utáhnout rozumně 3D zobrazení při 9,2 megapixelech je již nad hranicí schopností MBPR.

Já vím, zní to až neuvěřitelně, ale opravdu vše funguje na výbornou a jsou to právě tyto režimy, které patří do kategorie „neuvěřím, dokud neuvidím“.

Stáhněte si screenshoty ve třech základních poskytovaných rozlišeních a porovnejte množství zobrazovaných informací se svým Macem:

• Retina rozlišení 2 048 x 1 280 bodů (1,8 MB)
• Retina rozlišení 2 880 x 1 800 bodů (5,2 MB)
• Retina rozlišení 3 840 x 2 400 bodů (9,8 MB)

Zobrazení aplikací neupravených pro Retinu je přesně takové, jako byste očekávali – grafika je rastrovaná, písmo u korektně napsaných Cocoa aplikací je však vždy vyhlazeno a vypadá dobře. Problém nastává u Carbon aplikací, které jsou kostičkované všechny, naštěstí jich dnes již příliš není. Vzhled těchto aplikací se také liší režim od režimu – v některých vypadají lépe, v některých hůře.

Zkrátka je to podobné, jako když na iPadu s Retinou spustíte nějakou „neretina“ aplikaci, tedy nic překvapivého.

Osobně bych tomuto nepřikládal příliš velkou váhu: jde o něco, co je nad slunce jasné a je nutné s tím počítat. Na druhou stranu na použitelnost aplikací to nemá vliv a vzhledem k aktivnímu přístupu Applu budou aplikace distribuované přes Mac App Store velmi brzy (muset) být Retina kompatibilní a lze předpokládat, že podobně budou brzy upraveny také aplikace distribuované mimo App Store.

Tak co, máte na něj?

První zkušenosti s nových MBPR jsou až překvapivě dobré. Přiznám se, že jde k tomuto počítači nejdříve přistupovat tak trochu s despektem – za nabízenou cenu jsem očekával o něco více inovací. Po prvních chvílích používání se však něco změnilo a původní dojem po představení „Hezké, ale k čemu“ se změnil na aktuální „a vlastně proč ne“.

A to je asi tak nejlepší dosavadní závěr. A vlastně proč ne. Pokud nemáte hluboko do kapsy a můžete si jej dovolit, neváhejte. Výkon má slušný i pro náročnou práci a na jemný displej při všech rozlišeních si zatraceně rychle zvyknete. A pokud na něj momentálně nemáte? Pak se na něj raději ani nechoďte dívat – protože pak budete přemýšlet, kde na něj vzít.

Anebo si tak rok počkejte. Podle našich předpokladů by se displej podobných kvalit mohl objevit i v dalších přenosných řadách jablečných notebooků.

A tak tedy po čase uvidíme u našich zkušeností z delšího pravidelného používání, jestli tento závěr nepřehodnotíme. Prozatím to tak nevypadá.

Kompletní fotogalerie