Power Mac G5: profesionální legenda slaví výročí

Dnes je tomu na den přesně deset let od doby, kdy Apple začal prodávat zcela přepracovaný profesionální počítač Power Mac G5.

Ve své době působil Power Mac G5 jako naprosto snový profesionální stroj: hardwarově skvěle vybavené počítače nabízely dostatek rozšiřujících slotů, velmi dobrý přístup i nadčasový a vskutku originální vzhled.

Sám název Power Mac G5 je marketingovým názvem pro modely patřící do řady Power Macintosh, které byly osazeny procesoru PowerPC G5 od IBM. V době svého uvedení šlo o nejvýkonnější počítač v nabídce Applu a jak bylo všude hodně promováno, šlo o první 64bitový počítač. Steve Jobs při jeho uvedení neopomněl dodat, že jde o „…nejrychlejší osobní počítač, jaký kdy Apple vyrobil.“

[HTML1]

Samotné představení proběhlo před deseti lety na Keynote pořádané při zahájení konference WWDC 2003. Do roku 2006, kdy byla tato řada ukončena a nahrazena počítači Mac Pro postavenými na bázi procesorů Intelu, se dočkala celkem pěti revizí.

Hliníkový krasavec

Celohliníkové tělo s bohatě perforovanou přední stěnou bylo natolik výrazné, že si nebylo možné tento počítač pomýlit s žádným z konkurenčních počítačů. Skříně PowerMaců G5 jsou stále velmi žádané a patří mezi oblíbené také v komunitě uživatelů tzv. Hackintosh počítačů.

[HTML2]

Power Mac G5 byl uveden celkem ve třech provedeních. Základní model měl procesor taktovaný na frekvenci 1,6 GHz, který měl k dispozici 256 MB operační paměti (podporované maximum bylo tehdy snových 4 GB), pevný disk byl jen jeden a měl kapacitu 80 GB. Grafickou kartou byla nVidia GeForce 5200 se 64 MB (ano, megabajty) dedikované grafické paměti.

Vyšší modely nabízely procesory s taktem 1,8 GHz a 2 GHz, ovšem tyto dvě konfigurace jste mohli mít také v dvouprocesorovém provedení (ano, šlo o dva fyzické procesory, nikoli o dvě jádra na jednom procesoru, jako je dnes běžné). Zde již bylo v základu osazené 512 MB paměti (maximum 8 GB) a grafickou kartou byl ATI Radeon 9600 s možností připlatit si za Radeon 9800.

V průběhu představování tohoto počítače Steve Jobs uvedl, že se počítač dostane na hranici 3 GHz během příštích dvanácti měsíců. To se však nikdy nepovedlo – i po třech letech byla nejvyšší konfigurací „pouze“ procesor s taktem 2,7 GHz (nebo 2,5 GHz v případě dvoujádrové varianty). Tudíž tuto hranici 3 GHz překročily až následnické Macy Pro v roce 2003 s technologií od Intelu.

V průběhu prezentace také Apple ukázal další zajímavost: počítačovou farmu z Virginia Tech, která se seskládala z 1 100 nodů reprezentovaných počítači Power Mac G5. Tento soubor počítačů patřil v témže roce mezi pět nejrychlejších superpočítačů na světě.

Superpočítač však dlouho v této podobě nevydržel – poměrně záhy byl přestavěn a všechny v něm použité Power Macy G5 byly vyměněny za stejný počet skladnějších serverových počítačů Xserve G5 s procesory taktovanými na frekvenci 2,3GHz.

Problém prvorozeného

Stejně jako jiným novinkám se ani Power Macu G5 nevyhýbaly dětské neduhy. První verze dvouprocesorových G5 počítačů měly problémy s hlukem, který byl velmi slyšitelný ve zvukovém výstupu a byl natolik silný, že činil zvukový výstup počítače nepoužitelný. Tento problém vyřešila až pozdější revize procesoru, tzv. Rev. B.

To však nebyl jediný problém se zvukem. Ve zvukovém výstupu se často objevovalo také slyšitelné „cvrlikání“, způsobené výkyvy napájecího napětí při práci procesoru. Například pokud jste skryli nebo zobrazili Dock, jeho vykreslení s sebou přineslo i tento nepříjemný zvuk. Stejně tak jste mohli slyšet také pohyb okna.

Spousta uživatelů za toto chování vinila použitý zdroj, toto podezření se však nikdy nepodařilo prokázat. Jedním z nejvíce funkčních řešení spočívalo ve vypnutí šetřících funkcí procesoru prostřednictvím nástroje CHUD, tento postup však byl Applem nedoporučovaný. Tento problém byl odstraněn až v nových generacích procesorů G5, tudíž všechny počítače revize Late2004 a starších touto vadou trpí.

Protože tento problém neznemožňoval práci s počítačem (byl pouze „otravný“), Apple jej neuznával jako důvod k reklamaci.

Nepovedení vodníci

Některé dvouprocesorové konfigurace s taktem 2,5 GHz, všechny dvouprocesorové s taktem 2,7 GHz a čtyřjádrové s taktem 2,5 GHz byly chlazeny systémem vodního chlazení sestávajícího z radiátoru, tepelných výměníků na procesoru a pumpy.

Tento systém chlazení dodala společnost Delphi (jedna z divizí General Motors) a představovala pro Apple z pohledu technologií zajímavý krok dopředu (i když byla vyžádaná nutností uchladit velmi náročné procesory nejvyšších řad G5 a Apple vlastně neměl moc na výběr). Problém byl v tom, že tento systém velmi často trpěl problémy s netěsnostmi a únikem chladící kapaliny, které v případě, že nebyly objeveny včas, způsobovaly poškození procesorů, základní desky nebo naleptání samotné hliníkové skříně počítače.

[HTML3]

V pozdějších revizích již systém vodního chlazení dodával Panasonic, který byl již spolehlivější.

Problémy vinou IBM

Počítače Power Mac G5 to měly v životě těžké – v podstatě za žádný z jejich problémů nemohl sám Apple, ale především IBM a jeho neschopnost udržovat vývoj procesorů z řady G5 na přijatelných hranicích. Kdyby nebyly víceprocesorové kombinace tak zahřívané, nemusel by je Apple chladit systémem vodního chlazení a tak by nedocházelo k únikům kapaliny. Kdyby IBM nemělo v procesorech prvních revizí chyby, nebyly by problémy se zvukovým výstupem.

Veškerý vzhled a návrh vnitřního provedení v roce 2006 převzaly Intelové Macy Pro, které je rozšířili a dodnes platí za velmi spolehlivé stroje pro profesionální použití, přestože je Apple již stáhnul z prodeje.