iPhone (ne)podporuje multitasking – stále
Když si vzpomenu na svůj blogpost, který také vyšel na serveru superapple.cz, no se zlou jsem se potázal. Kritiku jsem schytal zleva, zprava, no, naštěstí ne zpředu. No a hle, pár měsíců poté, iPhone 4 pár kilomentrů od vchodových dveři, pročítám si diskuze, blogy, fansites .. a dyť se vlastně nic nezměnilo.
Autorem tohoto příspěvku je Štěpán Ryšavý – oMicrone.net, jehož příspěvky můžete najít na blogu aj:gou.
Co to je multitasking?
Protože asi hlavně v tomto byl největší kámen úrazu, rád bych vysvětlil, co je v mých očích multitasking a jak se to projevuje. Takže teď bych sem sice mohl zkopírovat kusy z diskuzí a vlastního textu, ale je teprv krátce po půlnoci, tak se nebudu flákat.
Osobně rozlišuji tyto druhy:
- pravý multitasking
- ajťácký multitasking
- lidský multitasking
Pravý multitasking
Každý počítač je schopný v jednom cyklu zpracovávat pouze tolik vláken, kolik má jader. Takže dokonce pokud někomu na systému běží 48 procesů, aplikací nebo služeb, tak jde jen o to, jak je operační systém a řadič uspořádá do fronty, ve které budou zpracované. Jedna po druhé. Každopádně pokud máte netbook s Atomem, iPad, normální mobil nebo počítač z doby, kdy Pentium 4 HT bylo vrcholem doby, tak váš stroj multitasking v pravém slova smyslu neumí.
Že i na staré plečce šlo přehrávat hudbu, mít puštěný prohlížeč a v něm 4 reklamy ve flashi, tak šlo pouze o to, že to byly tak nenáročné operace, že jste nestihli zaznamenat, že přehrávač hudby zpracoval kus mp3 a na několik cyklů šel poslušně do fronty, než udělá svůj loop flash v prohlížeči, hodiny v OS a podobné malichernosti.
Já vím, že si na to málokdo vzpomene, ale hrát Doom a přitom mít puštěný winamp moc dobře nešlo, protože Doom vytížil jádro na maximum a winamp jen škytal. Pokud dnes dám export v Lightroom z 8MB Rawu s 5-20 úpravami do 800kB JPEGu, Lightroom vytíží obě jádra a i ta hudba mi sem tam škytne. I ty další procesy.
Ač se mi to říká těžce, mám tedy jen duotasking.
Ajťácký multitasking
No ale protože to se blbě prodává, a lidé se kvůli tomu nehádají, a výkon jednoho jádra (bez ohledu, zda single nebo multicore) šel dostatečně kupředu, tak se vytvořil mýtus multitaskingu, jak je znám všem ajťákům, kteří ho cpou do hlavy marketérům a ti obchodákům a ti klientům a těm to je z půlky jedno, protože na stránky vlastního webu se dostanou zadáním adresy do vyhledávacího okna na seznamu.
Ajťácký multitasking je výsledkem dostatečné rychlosti jádra vyřešil úkol. Díky tomu mi „svítí“ Finder, Safari, Mail, iTunes, Adium, iCal, Twitter, Growl (pro uživatele Windows – Průzkumník, Internet Explorer, Outlook, Media Player, ICQ 8, Outlook, … ti IT-vzdělaní odpustí) a to nemám puštěné na zdroje náročné Adobe aplikace.
Systém se tváří, že najednou tohle všechno funguje najednou. Což samozřejmě tak na první i druhý pohled je, ale jen dokud nepustíte nějakou na zdroje nenažranou aplikaci. Například pokud spustíte Photoshop, a zároveň Flash a InDesign, tak můžete jít na otevřít okno do vedlejšího pokoje. Pokud je spustíte až po sobě, tak to bude rychlejší. Až dokud nenecháte Photoshop zmenšovat 200MB fotky v Batch procesu a do toho přidávat plochu v Illustrátoru a kompilovat ve Flashi. Každopádně tohle každému vždy připomene, že ajťácký multitasking je jen mýtus.
Lidský multitasking
A co my? Lidé (obyčejní i neobyčejní)? No, i přes hrozivé množství neuronů v našem těle, tak osobně v této otázce zastávám názor jednoho hlavního jádra a periferních obslužných a údržbových jader. Tedy něco jako CPU/GPU. K této úvaze mě vede jednoduchý fakt, který jsem si uvědomil dnes, když jsem viděl zajímavý dualscreen od Toshiba. Koncept to je zajímavý, nepopírám. Vlastně se stydím, měl jsem si to uvědomit už u prototypu Courier od MS. Dyť já nejsem schopný vnímat oba displaye najednou.
Jako správný ajťák mám 3 obrazovky. 17″ notebook zajišťuje 1920×1080, 24″ monitor to samé, a pak ještě 6m plátno o 720p. No jo, jenže já opravdu nemám ani šajnu, co se děje na té druhé obrazovce, když se dívám na tu první. Natož kdo dal gól (nebo že už fotbal skončil). Při sledování něžnějšího pohlaví jsem ale došel ke stejnému názoru, pouze s tím rozdílem, že mají rychlejší řadič a lepší podprůrná jádra, takže dokážou rychleji přepínat a to jim dává pocit „multitaskingu“.
Každopádně jádro, které mimochodem nazýváme vědomí, je pouhý single core. Pokusíte-li se ho zatížit, bude se soustředit pouze na jednu činnost. Pokud přidáte další vjem, pokusí se tento vecpat do vědomí. Pokud jste žena, je vjem běžněji vpuštěn, v rámci schopností zpracován a jedete dál v původní činnosti. Pokud jste muž, je vjem ve frontě („cos po mě chtěla, miláčku“ 2 hodiny poté) a dokud nebude zpracován hlavní úkol, tak prostě čeká.
Sice bych mohl pokračovat, ale předpokládám, že chápete, tak si zde dovolím jen jednu drobnou poznámku: pokud budete vjem tlačit a nutit, aby byl zpracován, dostaví se stres (u mužů, protože to není efektivní způsob práce jejich jádra) a kolaps (u žen – hodně narychlo udělaných věcí často nechá hodně fragmentovaný život).
Hurá na iPhone
Moje úvaha vychází z axiomů definovaného výše. Pokud ji chcete rozporovat, musíte rozporovat definované axiomy.
iPhone všech generací (včetně poslední, tedy iPhone 4) stejně jako žádný mobil na světě nepodporuje pravý multitasking.*
* pokud existuje nějaký dual-core mobil, tímto se mu omlouvám
Přestože jsem to dal do zvýrazněného odstavce a tučně, asi to už nikoho nepřekvapí. Podle Axiomu 1 to dává smysl. Tato skutečnost platí pro všechny mně známé mobily. Ať se marketing postaví na hlavu a klidně tvrdí, že chodí se sněhulákem do solária.
iPhone minimálně od 3G verze podporuje ajťácký multitasking, pouze mu dává jistá omezení s ohledem na výkon jádra.
Verze 4 má již dostatečně silné jádro, že umožní všem aplikacím se připojit pomocí event/listener principu na systémový loop a jeho 7 hlavních okruhů (z nichž jeden nebo dva fungují na streamovém principu, ne stavovém).
Proč je i s 1GHz (odhad podle A4 čipu) jádrem ajťácký multitasking omezený na 7 prinpipů a není aplikacím dáno právo běžet na pozadí plnohodnotně, má velmi jednoduchou odpověď.
Instant Everything. Power to the leader.
Neboli Apple nedovolil, aby neaktivní aplikace plnohodnotně žrala výkon procesoru hlavnímu procesu. Ale povolil ji se připojit na nízkonákladové operace, které budou mít minimální vliv na výkon hlavního procesu. Přičemž platí, že uspání aplikace a její probuzení při plném využití jádra pro tyto operace je časově efektivnější než uspávání na pozadí (neřkuli jaké by to bylo při běhu jiných procesů).
Pokud nechám na pozadí běžet aplikace, budou mě obírat o výkon jádra. Pokud ho nevyužívám naplno, budou zvyšovat jeho zátěž. Pokud ho využívám naplno, budou snižovat výkon všech aktivních tasků. Čím víc výkonu požaduji po jádru, tím větší je jeho náročnost na baterku. No a ta je omezená, té daleko rychleji dojde šťáva.
Zde si dovolím jednu malou odbočku – spekulaci:
iPhone a „Flash vs JS“
Z výše uvedeného logicky plyne, proč flash nemůže být na iPhonu. Když se podíváte na Macu do Activity Monitoru, tak při běhu Safari je pro Flash vyčleněný samostatný thread, který ke všemu běží na druhém jádře než Safari (proč asi). No a protože i v iOS4 je Safari, tak Flash by byl v rámci bezpečnosti a stability v jiném threadu, tedy jako další aplikace. No ale protože se nevejde ani do jednoho ze sedmi okruhů definovaných Apple, není možné ho použít (stejně jako Adium na pozadí). Oproti tomu JS engine je přímou součástí webkitu, tedy aplikace Safari, tedy součástí aktivní aplikace. Je to tak triviální vysvětlení, že to i může být pravda.
Jinak ten důvod, proč Apple nepovolil appky z CS5 Flashe je jednoduchý, iOS4. Vzhledem k neochotě Adobe vydávat aplikace pro Mac nebo i jen záplaty pro chyby, jak dlouho bude Adobe trvat, než změní kompiler na iOS4? Nejsmutnější je, že jsem flashař a chtěl jsem si appku vytvořit.
Lidský multitasking a iPhone
A tak se nakonec dostávám k tomu hlavnímu. Že se nic nezměnilo. Z toho nejdůležitějšího pohledu, tedy uživatelského. iPhone vytvořil dokonalou iluzi multitaskingu, vše funguje (bude fungovat, po pár drobných změnách a rekompilaci na iOS4) tak, že máte pocit, že přecházíte mezi aplikacemi.
Vše se děje okamžitě, ukládá se stav opuštění, a po obnovení se v tom stavu začíná. Díky 512 RAM zůstane aplikace nahraná v operační paměti, dokud pro ni bude místo, pokud by bylo nutné ho uvolnit, automaticky se zavře nejdříve „ukončená“ aplikace. Data se neztratí, protože jsou uložena stejně jako při stavu „quit“. Zde vycházím z článku What is Fast App Switching?, aby nedošlo k pocitu, že si tu něco cucám z prstu.
Takže pokud proti sobě postavíme uživatele a iPhone (iOS4), máme zde proti sobě dva single core systémy, které se nepřetěžují a vyhovují si .. :)
Já teda od mobilu očekávám hlavně to, že bude vykonávat to málo, co po něm žádám a v ten okamžik naplno. Teď pominu to, že se děsím toho, že bych měl na pozadí neustále puštěné ICQ (v noci, na dovolené), které by mi mimochodem neustále shazovalo Adium a naopak.
Pokud vyjdu ze stejného příkladu, který jsem popisoval v minulém článku, tak budu mít neustále stejný dojem. Můj mozek mi jako single core vytváří iluzi multitaskingu, protože zvládá přepínat mezi vědomými činnostmi velmi rychle. iPhone tuto iluzi podporuje, ale přitom nabízí neustále onen maximální výkon, který po něj vyžaduju. Nárůst výkonu umožňuje vytvoření cache pro poslední otevřené aplikace, takže se vyhnu loading procesu a budu hned na místě určení. Tedy ještě rychleji, což pro mě, jakožto uživatele, bude jen přínosem.
Asi krátké shrnutí na konec:
Dokud nebude představen core-duo procesor s optimálním poměrem výkon/cena/spotřeba, pravý multitasking v mobilu nebude .. ať to bude Android, iOS4, WM7, MeeGo, nebo cokoli jiné. Pokud chcete „plnohodnotný“ běh aplikace na pozadí (jako je encodování blu-ray do DivX, batch proces pro konverzi všech skladem v MP3 do AAC, flash a aby každá appka měla svůj tunel na net – prostě aby si aplikace mezi sebou kradly výkon), nepořizujte si iPhone (ale quadcore). Pokud chcete maximum výkonu věnovat aplikaci, se kterou právě pracujete, a tedy mít pocit, že mobil dělá pro vaši aktuální potřebu maximum, kupte si iPhone. Nebudete zklamáni a budete mít díky souladu mezi lidskou a iPhone verzí multitaskingu pocit, že máte v ruce neskutečné dělo.
Mohlo by vás také zajímat
Štítky:blog, iphone, multitasking
