Mac mini na stereoidech aneb snaha o zotavení SSD disku (část čtvrtá)

V předchozí části tohoto dlouhodobého seriálu, ve kterém po dobu více než jednoho roku mapujeme zkušenost s použitím SSD disku v pořádně namáhaném Macu, jsme se dostali do stádia, ve kterém je další použití našeho disku v podstatě nemožné. Co s tím?

Nebudu úvodem dlouze rekapitulovat zkušenosti po roce intenzivního používání, pro tu vás odkáži na předchozí díl Mac mini na stereoidech aneb zkušenosti po roce s SSD diskem (část třetí). Zde jen krátké shrnutí stavu.

Přibližně dva týdny od sepsání tohoto příspěvku dosáhla tzv. block-rewrite penalty takové úrovně, že se počítač stal v podstatě nepoužitelným pro jakoukoli práci. Tedy abych byl přesný: rychlost čtení byla stale na výborné úrovni, jakmila však došlo na zápis většího množství data (podle našich testů v bloku větším než 10 MB), počítač se na dlouhé vteřiny zasekl a oblíbené duhové “kolečko štěstí” dávalo dostatečnou informaci o tom, že jádro system čeká na dokončení aktuální diskové operace. Podobný efekt mělo například vytváření swap souboru nebo větší zápis dat do odkládací paměti, které vyvolalo téměř minutovou odstávku celého počítače.

Došel tedy čas na pokus o obnovu disku do původního stavu, tedy alespoň o pokus o tuto obnovu. Ta by měla spočívat v přepsání (resetu) všech paměťových buněk, díky čemu by mělo dojít k obnovení původních vlastností disku. Tedy alespoň teoreticky.

Protože výrobce disku nenabízí žádný specializovaný nástroj pro tuto operaci a protože chceme využít pouze prostředky dostupné v operačním systému Mac OS X, aplikovali jsme tuto proceduru:

1. Prostřednictvím aplikace Carbon Copy Cloner jsme vytvořili bootovací kopii obsahu SSD disku na disku externím,
2. restartovali jsme počítač z tohoto externího disku,
3. v Disk Utility jsme zrušili všechny oddíly na SSD disku
4. vytvořili jsme jeden velký oddíl přes celý disk a nechali jej naformátovat s využitím funkce bezpečného vymazání obsahu (Secure Erase). Zde jsme zvolili funkci sedminásobného přepsání obsahu (7-Pass Erase),
5. naformátovali jsme disk zpět souborovým systémem HFS+.

Poté jsme spustili sérii testů, která dopadla následovně:

Jak můžete vidět, skutečně došlo k nápravě původně velmi špatných hodnot, stále však se výkon nedostal zpět na původní hodnoty. Vyzkoušeli jsme tedy placenou utilitu Disktester, která slibuje obnovu výkonu. Po jejím průběhu však naměřené hodnoty žádné zlepšení nevykazovaly.

Odhodlali jsme se tedy k dalšímu kroku: připojili jsme SSD disk do počítače s operačním systémem Windows 7. Zrušili jsme vytvořený oddíl, vytvořili nový a zformátovali jej operačním systémem NTFS. Poté jsme prostřednictvím jednoduchého skriptu nechali Windows na disk celý týden v náhodných intervalech zapisovat náhodná data. Poté jsme disk vyjmuli, vložili zpět do Maca, naformátovali systémem HFS+ a provedli testy. Výsledky posuďte sami:

Jak je vidět, aktivní podpora TRIM funkce zřejmě dokázala obnovit výkon disku při zápisu téměř na původní úroveň. Máme tedy naději, že po oficiální aktivaci funkce TRIM, která již je v systému Mac OS X přítomna, dojde ke zlepšení této situace. Do té doby budete muset obnovovat původní rychlost zápisu svých SSD disků jedním z výše popsaných postupů. Aby však k degradaci docházelo co pozvolna, připravíme do příštího pokračování tohoto seriálu souhrn praktických rad, jak správně SSD disky využívat.

Budeme také dále sledovat, zda bude k degradaci rychlosti zápisu docházet původním tempem (při kterém se zpomalení projevilo po roce intenzivního používání), nebo zda takto „opravený“ disk bude k další degradaci náchylnější.