Brusel mění plán na digitální daň. Apple by platil roční paušál

Evropská komise podle Financial Times přepracovává návrh daně, která měla dopadnout na digitální služby. Nová verze by se týkala všech velkých korporací a firmy by odváděly roční paušál. Cílem je vybrat víc peněz a zároveň nerozzlobit Bílý dům.

Evropská unie už několik let hledá způsob, jak zdanit velké technologické firmy, aniž by si rozhněvala Washington. Podle serveru 9to5Mac, který vychází ze zjištění deníku Financial Times, teď Evropská komise přepracovává svůj poslední návrh do podoby, která má oba cíle smířit. Výsledkem by byl roční paušální příspěvek, jejž by velké firmy odváděly bez ohledu na to, čím se živí.

Původní návrh nesl označení Core a počítal s tím, že paušál zaplatí každá firma působící v Evropské unii s ročními tržbami nad sto milionů eur. Taková hranice vypadá na první pohled vysoko, ve skutečnosti ji ale překročí i leckterá středně velká evropská výrobní firma. Právě to byla hlavní výhrada, kterou členské státy vznesly. Daň mířená na americké technologické giganty by zasáhla domácí podniky, které s digitálními službami nemají nic společného.

Nová verze proto hranice i samotné částky zvyšuje tak, aby se síť zatáhla jen kolem opravdu velkých korporací. Komise argumentuje, že tím vybere od technologických skupin víc peněz než podle původního plánu a zároveň uleví menším evropským firmám. Jmenovitě se mezi plátci objevují Apple, Google a Meta. Kolik by kdo platil, ovšem zatím nikdo nespočítal, protože konkrétní sazba ani výše paušálu nejsou na stole.

Druhý, pro Brusel možná důležitější motiv je diplomatický. Dřívější podoba návrhu vyvolala v Bílém domě hrozbu odvetných cel a v Evropě nikdo nestojí o další kolo obchodní války. Tím, že nová verze přestane být daní z digitálních služeb a stane se daní z velkých firem obecně, si Komise otevírá prostor pro obhajobu: nejde o diskriminaci amerických podniků, protože stejné pravidlo dopadne i na evropské korporace.

Zda to bude stačit, je jiná otázka. Pokud nová daň vybere nejvíc peněz od Applu, Googlu a Mety, bude obtížné tvrdit, že nemíří na nikoho konkrétního. Komentátor 9to5Macu označuje představu, že se tentokrát Donald Trump neozve, za poněkud optimistickou, a těžko mu nedat za pravdu. Na druhou stranu má Komise právní argument, který se v Bruselu cení víc než politická intuice.

Celá věc má přitom historii, která je pro Apple nepříjemná hned dvakrát. Globální dohoda zemí OECD měla zdanění nadnárodních firem vyřešit jednotně a Apple ji veřejně podporoval. Pro firmu to totiž znamenalo jedno pravidlo místo sedmadvaceti. Když ale Spojené státy od dohody odstoupily, zbyla Evropě jen vlastní cesta, tedy přesně to, čemu se Apple chtěl vyhnout.

Postup, který Komise zvolila, je také netypický. Nejdřív chce mezi všemi sedmadvaceti členskými státy dosáhnout shody na principu a teprve potom se bude bavit o konkrétní sazbě. Z pohledu vyjednávání je to pochopitelné, protože o čísle se státy pohádají vždycky, zatímco na obecné tezi se shodnou snáz. Z pohledu firem, které mají plánovat rozpočty, je to ovšem nepříjemná nejistota.

Pro Apple samotný je evropské zdanění staré téma. Firma v Irsku dlouhá léta využívala daňového uspořádání, které Komise označila za nedovolenou veřejnou podporu, a loňskými slovy Soudního dvora skončil spor doplatkem třinácti miliard eur. Paušální daň by oproti tomu byla předvídatelná položka v rozpočtu. Z pohledu finančního ředitele je předvídatelná daň téměř vždy lepší než nejistý spor.

Co to znamená pro běžného zákazníka v Česku? V první fázi nic. Pokud ale daň projde a paušál bude dost vysoký, nabízí se otázka, kdo ho nakonec zaplatí. Apple v Evropě ceny upravuje pravidelně a obvykle směrem nahoru; stačí připomenout nedávné zdražení rodinného tarifu Apple One. Tvrdit teď, že nová daň zdraží iPhony, by bylo předčasné, počítat s tím, že firma náklad pohltí z vlastní marže, také.

Realisticky vzato je celý proces na začátku. Daňová rozhodnutí vyžadují v Unii jednomyslnost, a jednomyslnost sedmadvaceti států v otázce peněz je disciplína, která trvá roky. Irsko, Lucembursko a Nizozemsko mají navíc historicky důvod takové návrhy brzdit. Nová podoba návrhu je tedy spíš signálem, že Komise téma nevzdala, než předzvěstí brzké změny.

Sledovat to ale smysl má. Pokud se Evropa shodne alespoň na principu, bude to poprvé, co velké technologické firmy dostanou v Unii jednotný účet. A pokud se neshodne, vrátíme se k tomu, co tu máme dnes: řadu národních digitálních daní, od kterých si Apple a spol. nechávají počítat poplatky zemi po zemi.

Zdroje: 9to5Mac, Financial Times