Kam směřuje ovládání Apple aplikací?

Ne mnoho věcí jak tak nejistých, jako směřování ovládání aplikací v operačním systému Mac OS X. Čeho se můžeme dočkat v dalších verzích našich oblíbených kočkovitých šelem?

Když Apple ohlásil, že připravuje ke spuštění obchod s aplikacemi Mac App Store, rozeslal současně vývojářům aplikací pro Mac OS X poměrně striktní pravidla popisují, co si ve svých aplikacích mohou a co nemohou povolit. To v nás uživatelích vzbudilo naději na unifikované aplikace, které budou mít vše na správném místě a budou se chovat tak, jak bychom od Aqua aplikací očekávali.

Poté přišel samotný Mac App Store a sním i velké překvapení: mnoho aplikací, z nichž některé jsou promované samotným Applem, si z tohoto seznamu pravidel příliš nedělají. Nádherným příkladem za všechny je aplikace Twitter, která si s uživatelským rozhraním pohrává velmi odvážně.

Ve zmíněných podmínkách se – mimo jiného – hovoří například o tom, že aplikace nesmí nijak modifikovat záhlaví okna (a tedy takový Google Chrome v současném provedení nemá šanci), jenže Twitter si z toho nic nedělá a seznam tweetů bez problémů přes titulkový pruh zobrazuje. Mají podle dokumentu aplikace používat klasické rolovací lišty? Proč by to Twitter dělal. A takhle bychom mohli pokračovat.

Twitter dostupný přes Mac App Store dělá věci jinak – tak, jak se na korektní Cocoa aplikací nesluší. Nerespektuje základní pravidla a působí „jen“ jako konverze uživatelského rozhraní iOS do prostředí Mac OS X.

Vyvstává tedy otázka, proč Apple tuto aplikaci schválil. Jak si ji vysvětlit? Bylo to vinou časové tísně a snahou otevírat Mac App Store několika populárními aplikacemi? Nebo snad naznačuje budoucí trend uživatelského rozhraní, kterým se chce Apple do budoucna ubírat. Osobně se – byť s velmi těžkým srdcem – přikláním spíše k druhé možnosti.

Proč k této možnosti? Protože podobný styl naznačil Apple již na akci Back to Mac při představování hrubých obrysů Mac OS X verze 10.7. Prvky, které evokovaly podobnost s iOS zde byly představeny především v podobě fullscreen režimů aplikací a koneckonců grafické prvky tohoto stylu lze najít i v aktuálních aplikacích z balíku iLife 11.

Proč s těžkým srdcem? Protože si nemyslím, že by všechny prvky iOS rozhraní byly pro stolní počítač vhodné. Pokud mám v okně použít posuvníky, je praktické použít posuvníky klasické více, než se obtížně trefovat na drobounké skryté posuvníky v novém Twitteru nebo mailovém klientu Sparrow. Pokud změním zobrazení okna, čekal bych, že se prostě jeho obsah okamžitě změní a ne že se s animovaným efektem odsune stranou. Je to možná líbivé a zdržuje to. Ovládání myší je rychlejší a přesnější, než ovládání prstem a zatímco na iPadu tyto animace mají své opodstatnění, na stolním počítači je příliš rád nevidím.

Doufám tedy, že Apple nebude chtít celé rozhraní Mac OS X verze 10.7 předělat do iOS-like vzhledu a že věci, které v desktopovém počítači nemají své opodstatnění, zůstanou stále pouze na iOS zařízení.Věřím, že tento způsob může působit lépe, často je to však na úkor funkcionality – a již několikrát zmíněná aplikace Twitter je toho příkladem – proč pro použití její základní funkcionality, tj. odeslání tweetu, musí člověk třikrát kliknout, než vůbec může začít psát?

I když příklon Applu k ovládání dotykem (prostřednictvím trackpadu) je stále patrnější a snaha o zjednodušování viditelná, stále věřím.