Třicet vyřazených Mac miniů oživilo Cray-1. A je rychlejší než originál

Španělské muzeum výpočetní techniky postavilo repliku legendárního superpočítače Cray-1 ze třiceti vyřazených Mac miniů. Originál z roku 1976 zvládal 160 megaflops, kopie z roku 2026 jich dává zhruba desettisíckrát víc. A běží téměř neslyšně.

Do anglicky psaných médií se příběh dostal až v sobotu, kdy o něm napsaly Ars Technica a AppleInsider, ve Španělsku ale žije od konce září. Museo de Historia de la Computación v obci Majadas de Tiétar v Extremaduře tehdy ukázalo veřejnosti repliku superpočítače Cray-1 v měřítku 1:1. Na stavbu padlo třicet Mac miniů, převážně ročník 2012, a zhruba rok a půl práce. Výsledek není maketa, ale funkční výpočetní cluster.

Cray-1 je pro obor něco jako Porsche 911 pro automobilismus. Seymour Cray ho představil v roce 1976, vážil přes pět tun, chladil se freonem a stál miliony dolarů. Charakteristický je hlavně jeho tvar: zakřivená skříň připomínající písmeno C, kolem jejíž podstavy se táhne vycpaná lavice skrývající napájecí zdroje. Shodou okolností je rok 1976 také rokem vzniku Applu, takže obojí letos slaví padesátiny.

Právě na tuhle souvislost se lidé z muzea odvolávají, když vysvětlují, proč sáhli po applovském hardwaru. Třicet Mac miniů je ve skříni usazeno svisle v hliníkových držácích a strojům byly odstraněny spodní krytky. Konstrukce pak funguje jako komín: studený vzduch nasává u podstavy a teplý vypouští nahoře, přesně jako originál. Pasivní chlazení znamená, že je celá věc prakticky neslyšitelná – podle AppleInsideru se hlučnost pohybuje mezi 30 a 33 decibely a nejhlasitější jsou dva gigabitové přepínače u paty stroje, které chce tým vyměnit.

Údaje o výkonu se u jednotlivých zdrojů mírně rozcházejí. Muzeum i španělská média mluví o 1,5 teraflopsu, AppleInsider uvádí jako běžnou hodnotu zhruba 1,3 teraflopsu s tím, že 1,5 je špička. Nesedí ani počet jader: zdroje uvádějí 64, ačkoli skladba strojů – pětadvacet dvoujádrových i5 a pět čtyřjádrových i7 – vychází na sedmdesát. Ať tak či tak, proti 160 megaflopsům původního Craye jde o rozdíl o čtyři řády.

Zajímavé je, co na strojích běží. Podle AppleInsideru jde o macOS Mojave 10.14 a jednotlivé uzly spolu komunikují přes rozhraní MPI, tedy standard pro paralelní výpočty. Španělské zdroje mluví obecněji o unixovém clusteru ovládaném z terminálu. Rozdíl proti originálu je každopádně zásadní: Cray-1 byl vektorový procesor, zatímco replika je klasický paralelní cluster nezávislých počítačů. Výsledné číslo je srovnatelné, cesta k němu úplně jiná.

Muzeum si dalo záležet i na vzhledu. Místo červené, modré nebo žluté, v jakých se Cray-1 historicky dodával, je replika natřená zeleně, bíle a černě, tedy v barvách extremadurské vlajky. Ovládá se z dobového terminálu se třemi obrazovkami, ke kterému mají přibýt i mechaniky na 3,5palcové a 5,25palcové diskety a klávesnicová skořepina. Stejný terminál dokáže řídit i dva pravé superpočítače Cray CX1 z roku 2004, které muzeum vlastní.

A tím to nekončí. Skříň je zatím zaplněná jen zhruba z poloviny a tým sbírá peníze na dalších sedmdesát až osmdesát Mac miniů s čipy M4. Pokud se to podaří, muzeum podle AppleInsideru doufá, že se stroj dostane na žebříček Top500 nejvýkonnějších superpočítačů světa. To je ambice, kterou je potřeba brát s rezervou – spodní příčky žebříčku se dnes pohybují v petaflopsech, tedy o tři řády výš –, ale jako cíl pro sbírku funguje výborně.

Samotné muzeum stojí za zmínku i bez Craye. Sídlí v hale o rozloze 1 400 metrů čtverečních a ve sbírce má přes osm set počítačů z různých období, z nichž velká část je zrestaurovaná a funkční. Vede ho Carlos Izquierdo, který projekt začátkem října prezentoval v Turíně na akci tamního muzea informatiky a živě se při tom připojil ke stroji v Extremaduře. Prohlídky s průvodcem se podle AppleInsideru konají v sobotu.

Z applovského pohledu je na celé věci nejsympatičtější to, co se stalo se starým hardwarem. Mac mini z roku 2012 patří mezi poslední modely, u kterých šlo svépomocí vyměnit paměť i disk, a právě proto se dodnes drží v oběhu. Oficiální podpora mu skončila před lety a macOS Mojave je z roku 2018. Místo na skládce ale třicet kusů skončilo v muzejní expozici, kde dělají něco smysluplného.

Srovnání s dneškem je samo o sobě poučné. Cray-1 potřeboval zvláštní místnost, chladicí okruh s freonem a rozpočet státní instituce; třicet miniů z roku 2012 se vejde do jedné skříně a dají se koupit z druhé ruky. Muzeum navíc chce sestavu doplnit právě o modely s čipy M4, tedy o hardware, který se dnes běžně prodává v obchodě. Za padesát let se výkon přesunul z tunové skříně do krabičky, kterou unesete v batohu.

Je to hezká připomínka toho, že výpočetní technika nestárne jen směrem dolů. Starý hardware, který by jinak skončil v kontejneru, dokáže v dobrých rukou posloužit jako učební pomůcka i jako kus muzejního exponátu. A jestli vás napadlo, co asi říkají na to, že legendární Cray běží na Applech, odpověď je nejspíš prostá: muzeum zjevně vidělo poezii v tom, že obě značky mají narozeniny ve stejném roce.

Zdroje: AppleInsider, Ars Technica, Microsiervos, La Portada de Extremadura, Museo de Historia de la Computación