Jak jsem dostal Petra Máru do Macintoshe SE/30

Petr Mára oslavil 31. 1. své narozeniny a jelikož je Facebook vševědoucí, dal mi o této události den dopředu vědět. Byla sobota a po náročném pracovním týdnu jsem hledal cokoliv na odreagování. Kombinace těchto dvou, na první pohled nesouvisejících událostí, dala vzniknout nápadu, poslat Petrovi nevšední dárek – jeho fotografii na některém z mých starých jablíček.

Přehnané představy

Všichni to znáte, nápady co se rodí v mysli jsou tak krásné a zcela dokonalé, ovšem jen do doby než se střetnou z realitou. Můj první nápad byl fotku dostat na stroj, který by byl stejně starý jako Petr. Realita jej však uťala hned v počátku. Sic nemám počítač z roku jeho narození, ale v mém Applu IIe se nachází rozšiřující karta pro mechaniku Disk II. právě z tohoto roku. Bohužel rozlišení které Apple IIe poskytuje je natolik nízké, že jsem se bál výsledku. Hlavním problém je fakt, že dostat dnešní data na 5,25” disketu je téměř nemožné. Externí USB mechaniku na tyto diskety nemám a nikde jsem ji ani neviděl a bohužel nemám ani stroj, který by měl k dispozici tuto mechaniku a nějaký další vstup, tak abych jej mohl použít jako mezičlen převodu dat. Apple IIe byl tedy zavržen.

Druhý nápad byl již teoreticky realizovatelným. Fotku zobrazit na původním Macintoshi. Ten můj je z roku 1984 ve verzi 512k. Bohužel mám k němu jen ořezaný systém, bez žádných dalších programů. Ač jsem si již sehnal USB mechaniku na 3,5” diskety, nepodařilo se mi ji ještě pod OS X pořádně rozchodit a už vůbec ne vytvořit na disketě systém, jenž by byl spustitelný na Macintoshi. I v tomto případě realita pracovala opět proti mě, nicméně směr byl již správný – transfer dat mohl proběhnout jen pomocí 3,5” disket.

Poslední představa, poučena z předchozích nezdarů šla už na jistotu. Volba padla na Macintosh Classic z roku 1990. Který mám s plnohodnotným systémem OS 7 a potřebnou mechaniku. Již podle názvu článku je Vám ale jasné, že ani tento nápad nedospěl až do finále, nicméně byl to jen “malý” krůček vedle.

Není fotka jako fotka

Předem nutno říct, že návody čtu opravdu jako poslední možnost, ba dokonce téměř vůbec. Vždy se snažím na to přijít sám, což někdy způsobí stav, že ač se k výsledku přeci jen dopracuji, cesta k němu je naprosto šílená a existuje i jednoduší, velmi často až triviální, postup.

Již jsem měl přibližně představu jak do starého Macintoshe fotku dostanu, začal jsem tedy pracovat na obsahu samotném. Tím měla být fotka a text s přáním. Malé vítězství na začátku byla Petrova profilovka na Facebooku. Ono totiž není fotka jako fotka. Zkuste si převést nějakou fotku na černobílou – a tím nemyslím s odstíny šedé, jen černou a bílou. Z 90% fotek vyleze něco, co nebude vůbec rozeznatelné. O to jsem to měl jednoduší, jelikož Petrova profilovka splňovala všechny aspekty pro úspěšné odbarvení bez nutnosti velkých úprav. Vložil jsem si ji do malování a uložil.

Ano, malování, můj nejoblíbenější program z celého windowsu, který mi v OS X stále chybí. Nenašel jsem zatím nic co by mi jej plně nahradilo a jelikož k vůli účetními programu v práci mám nainstalován VirtualBox, nebylo nic jednoduššího než fotku zpracovat v malování. Odbarvit, doplnit text a uložit v rozlišení pro Macintosh, tedy krásných 300×500. Výstupní formát byl pro mě trochu oříšek, nicméně zvolil jsem jako první pokus staré BMP, bláhově jsem si myslel, že tento formát nějak v OS 7 otevřu. Při práci byl použit počítač číslo jedna – tedy MacBook Air.

USB a disketa, disketa a USB …

OS 9 byl poslední systém který nativně podporoval diskety, v OS X tato podpora již chybí a je nutné ji “nějak” doplnit. Já bohužel zatím nepřišel na to jak a tak přišla řada na počítač číslo dva – iBook G3 Clamshell, který má již USB port a běží mi na něm právě potřebný OS 9. Fotku jsem na flashce přenesl do iBooku a následně připojil USB disketovou mechaniku. Zde vznikl jeden drobný zádrhel. Díky tomu, že iBook má jen jeden USB port, bylo třeba data vždy uložit do iBooku a následně jej přehrát na disketu.

Co jsem netušil, je vlastnost starých systémů, kdy data které z externího úložiště přetáhnete na plochu se po odpojení úložiště smažou, resp. data se na disk vůbec nepřetáhnout, jen se na ploše zobrazí jejich “odkaz” a po následném odpojení zdrojového souboru se tento odkaz skryje.  Po pár sprostých slovech a marného hledání jsem zjistil, že je třeba tyto data uložit přímo na disk.

Převod na disketu hotov a přišel na řadu počítač číslo tři – PowerBooku 180. To proto, že na něm běží stejný systém jako na Macintoshi, ale je o poznání rychlejší a tak na pokusy zobrazení fotky ve starém systému sloužil jako pomocník.

Hledání správného programu

Pokud jste jako já starými systémy od Applu nepolíbení, asi mě pochopíte, v opačném případě se bude smát. Každopádně BMP obrázek skutečně nejde jen tak otevřít. Bohužel softwarové vybavení mých starých počítačů je žalostné a samotný systém nebyl od “výroby” nikterak vybaven. Volba která se na první pohled jeví jako nesmyslná se však stala téměř vítěznou – zápisník.

Zápisník je program na psaní textů, je to ekvivalent poznámkové bloku a mám ho na všech počítačích, které aktuálně byly do této operace nasazeny. Velkým plusem zápisníku je to, že umí zobrazit i obrázky. Již systém OS 7 uměl dělat snímky obrazovky, vytvořil jsem si tedy na PowerBooku otisk obrazovky, ověřil, že skutečně jej zápisník otevře a následně jsem si jej přetáhl přes disketu do iBooku. Doufal jsem, že se podívám v jakém je obrázku formátu a do stejného uložím i Petrovo přání. Ejhle, už ani OS 9 už nevěděl o jaký formát souboru se jedná.

Zvolil jsem tedy opačný postup. BMP obrázek zápisník v OS 7 otevřít nedokázal, ale v OS 9 ano. Otevřel jsem jej, uložil jako data zápisníku, šup na disketu a opět k PowerBooku. Srdce mi poskočilo, soubor měl v OS 7 již přiřazenou ikonku zápisníku a taky šel skutečně otevřít. Nicméně následně se zobrazila informace, že pro čtení tohoto obsahu je potřeba doinstalovat BMP plugin. Zápisník byl slepou cestou – byl jsem opět na začátku.

Nedoceněná SE třicítka

Na řadu přichází počítač číslo čtyři – Macintosh SE30. A s ním i to co jsem původně nechtěl – nářadí. Na mé SE/30 je mechanika dosti náladová a více méně nefunguje. O přítomnosti diskety sice ví, ale nechce jí načíst, případně tvrdí, že disk je poškozen. Na druhou stranu na pevném disku toho Macintoshe se skrývá poklad v podobně Photoshopu 2.0, který mi dával novou naději.

Mě osobně se ale SE/30 moc nelíbí a hlavně jsem se stále nechtěl vzdát původního plánu – zobrazení fotky na Macintoshi Classic. A tak jsem SE/30 rozdělal, vyjmu z něj disk a vložil ho do již nachystaného počítače číslo pět – Macintosh Classic. Postup který jsem např. u PowerMaců a iMaců dělal již několikrát zde bohužel nezafungoval. Classic hlásil absenci operačního systému. Pevné disky se vrátili zpět k původním majitelům a na řadu přišel poslední počítač, číslo šest – Macintosh LC III. Kdo se diví proč, odpověď je jednoduchá. Vytáhnout mechaniku z Classicu a dát ji do SE/30 je práce na na dost dlouho dobu, oproti tomu LC III. se dá celá složit během půl minuty (opravdu, zkoušel jsem to) a tak vytáhnutí disketové mechaniky z něj je nesmírně jednoduché. Měl jsem tedy počítač s Photoshopem a k němu funkční mechaniku. Cílová pásky byla již na dohled.

Jdeme do finále

Když už bylo železo, vrátil jsem se opět na začátek. V malování na MacBooku jsem fotku uložil do všech možných formátů které nabízí – BMP, PNG, GIF, JPEG, atd. Následoval již naučený postup, data na flasku, z flasky do iBooku, z iBooku na disketu a konečně z diskety do Macintoshe SE/30, který momentálně ležel rozdělaný na podleze s připojenou cizí mechanikou. Ukázalo se, že původní majitel doinstalovat z Photostupu plugin na čtení JPEG souborů a tak se obrázek s Petrovou fotkou končeně vykreslil na monitoru Macintoshe, který byl vyroben v době kdy Petrovi bylo 10 let.

Vítězství, fotku jsem uložil na disk, počítače opět všechny poskládal do původního stavu a pak již vše nafotil a počkal do neděle, kdy jsem fotku nahrál na sociální sítě.

Tímto přeji Petrovi ještě jednou všechno nejlepší a já si snad příště asi první najdu nějaký ten návod, než se do něčeho podobného pustím. Ovšem ten Apple IIe zůstává stále výzvou :)