Co mě vytáčí na iPhonu 6Plus? Tohle všechno!

Používám mobilní telefon iPhone 6 Plus od samotného zahájení prodeje. Které neduhy ovlivňují naše soužití?

iPhone 6 Plus je největším mobilním telefonem v nabídce Applu. Je nejen velký, ale také patřičně drahý. Za tu cenu však nabídne výkonný hardware, povedený vzhled, kvalitní foťák i velmi slušnou výdrž na baterie. Nicméně nechci v tomto článku opisovat naši obsáhlou recenzi, kterou jste si mohli přečíst začátkem listopadu v SuperApple Magazínu číslo 6/2014.

Zaměřím se zde na neduhy a zápory, které jsou takovými mráčky na jinak jasném nebi vzájemného soužití. Dobré vlastnosti telefon nepozbyl žádné, i ty hlavní výtky z recenze v čele s trestuhodně malou operační pamětí stále zůstávají. Zaměřím se na ty menší, podružnější.

Takové, které v případě testování zbrusu nového zařízení odpustíte a čekáte, že budou brzy opraveny. Jsou totiž softwarové. Dnes, po téměř půl roce od zahájení prodeje a o několik dalších updatů systému je na čase si nalít čistého vína.
Ano, jsem si vědom toho, že jde o problémy softwarové a telefon samotný za něj nemůže. Nicméně jiný operační systém u něj není možné použít, tudíž musí pykat i za chyby vlastního systému a lehkomyslnost svých programátorů.

Jaké jsou tedy problémy, které mě dokáží při používání telefonu neustále vytáčet? Najdete je v následujících podkapitolách.

Problémy s klávesnicemi

iOS 8 přinesl jako jednu z novinek podporu klávesnic třetích stran. Potud pěkné, nicméně nic nefunguje tak růžově, jak by se mohlo stát. Vinou již zmíněné nevelké operační paměti se totiž musí s volným prostorem šetřit a klávesnice tak mají vyhrazenu její nevelkou část. Jenže vzhledem k tomu, že často pracují s rozsáhlými slovníky se čas od času stává, že se klávesnice takzvaně nevejde do vymezeného prostoru a systém ji bez milosti ukončí. A ono čas od času nastává v průměru dvakrát až třikrát denně. Je neuvěřitelně nepříjemné, když se vám v polovině psaného slova klávesnice ukončí a systém přepne na klávesnici systémovou.

Navíc toto chování není specifické pro jednu jedinou klávesnici, ale děje se u všech klávesnic, které jsem prozatím zkoušel.

Tím však není všem problémům s klávesnicemi konec. I pokud si nenainstalujete do systému žádnou z klávesnic třetích stran, stále můžete čelit problémům. I když trochu odlišným.

S klávesnicemi má totiž problém aplikace Mail. Opět nejméně jednou denně se setkávám se situací, kdy chci odpovědět na příchozí email. Otevře se okno s odpovědí, avšak již ne část s klávesnicí. A aplikace tak čeká, až začnu zadávat text, jenže není čím. Řešení? Návrat na domovskou obrazovku, otevření seznamu běžících aplikací a násilné vypnutí Mailu. Po novém spuštění a provedení stejného postupu již funguje vše v pořádku. Téměř vždy.

Nicméně v tomto případě máme v redakci podezření, že jde skutečně o problém spojený s iPhonem 6 Plus. On totiž kolega s iPhonem 6 podobné chování nepozoroval ani jednou, zatímco druhým majitel iPhonu 6 Plus ano.

Mrznoucí aplikace Zprávy

Aplikace pro práci s textovými zprávami je také velmi labilním kouskem softwaru. Denně zpracuji poměrně hodně textových zpráv (a myslím klasické textovky, iMessage zprávy mám vypnuty) a několikrát týdně se setkám se zamrznutím aplikace Zprávy.

Jak se to projevuje? Zkrátka přestane reagovat na jakékoli dotyky. Nicméně notifikace příchozích zpráv funguje dále dobře a dokonce číselné označení počtu nepřečtených zpráv na ikoně funguje dále. Než jsem na tento problém přišel, jsem si připadal jako ve skryté kameře: ikonka oznamovala, že mám nepřečtené zprávy, zatímco já v seznamu příchozích zpráv žádnou novou neviděl.

Jenže ona tam skutečně byla: stačilo opět aplikaci násilně ukončit ze seznamu spuštěných a otevřít znovu.

LTE buď všude, nebo nikde

Přiznávám, že toto je problém iOS obecně a není čistě iPhone-6-Plus-specifický. Oč jde?

Často střídám různé mobilní telefony. Vy, co mě sledujete delší dobu víte, že jsem se dříve hodně věnoval mobilním telefonů, nejdříve v tištěném časopise Mobility a později i na serveru Mobilmania (který jsem před nějakými třinácti lety vedl jako šéfredaktor) nebo Mobil.cz. A zájem o tyto malé mobilní věcičky mě neopustil ani v současnosti a rád zkouším stále nové a nové modely.

A stávalo se mi, že mi záhadně mizel FUP na mobilním čísle. V telefonu mám FUP ve výši 500 MB, protože doma i v redakci mám rychlou Wi-Fi a na cestách se připojuji přes LTE přenosný Wi-Fi modem Sumsung (znáte jej z recenze v SuperApple Magazínu Září-říjen 2014)s dostačujícím 10GB limitem). Pokud jsem měl simkartu v telefonu s Androidem, končil jsem měsíc s vyčerpanými přibližně 350 – 400 MB. Když byla karta v telefonu s Windows Mobile, málokdy jsem se dostal přes hranici 300 MB za měsíc (a v případě použití telefonu s Firefox OS jsem prodatoval ne více než 150 MB, ale to je jiný příběh). A v iPhonu? Tam mi zmizí 500 MB vždy do deseti dnů.

To vše při stejném použití stejných aplikací. Čím to? Řešení je překvapivě jednoduché – iOS má jednu kouzelnou vlastnost. A to tu, že pokud máte v telefonu povolena rychlá data (v případě mého Vodafone operátora LTE), použije je kdykoli, když má pocit, že je připojení jejich prostřednictvím rychlejší.

A zatímco ostatní platformy dokud vidí domácí Wi-Fi, používají ji a na LTE přepínají až v případě, že se od ní vzdálním příliš. Ne tak iPhone, který přehodí telefon na LTE vždy, když je LTE rychlejší, než Wi-Fi. A to není nic neobvyklého. Tudíž v mém případě například stačí při sledování videa na YouTube vyjít z pracovny v přízemí do dětského pokoje v patře a hle, z ničeho nic se video přehrává přes LTE. Telefon zvládne přechod mezi oběma sítěmi bez větších problémů a toho, aby si toho uživatel všimnul. Zkrátka neřeší, že přestože je lokální Wi-Fi již slabší, stále by pro přehrání videa plně dostačovala. LTE je v tu chvíli rychlejší s lepšími odezvami, tak zvolí ji.

A řešení? V podstatě žádné rozumně funkční. Jediné, co se dá udělat, je vypnout v nastavení podporu pro LTE (nebo rovnou mobilní data). Jenže tím ji vypnete úplně, takže i když odejdete z dosahu Wi-Fi, telefon půjde na mobilní síť, jenže na pomalé Edge připojení. Aby mohl být mobilní internet opravdu rychlý tam, kde je to zapotřebí, si jej člověk musí opět ručně povolit. A také nesmí později zapomenout vše zase vypnout.

Elegantní řešení, které by šlo jednoduše popsat slovy dokud to jde, drž se Wi-Fi, zkrátka iOS neumí.

Takže nekupovat? Ale kdeže!

I přes všechny zmíněné neduhy je pro mě stále iPhone 6 Plus telefon, za který nedokáži najít srovnatelnou náhradu. Přestože mi projde rukama za měsíc několik různých telefonů, k iPhonu 6 Plus se vždy pokorně vracím.

A kdybych měl vypíchout hlavní hardwarový důvod, proč jej preferuji před ostatními, pak řeknu jen jediné: fotoaparát. Prozatím sem nenarazil na konkurenční telefon, který by v mých rukou fotil lépe. Proč v mých rukou?

Protože nejsem žádný špičkový fotograf, spíše takový akční mačkač spouště.

Ano, znám všechny ty poučky o zlatých řezech, kompozici, clonách, citlivostech a všechny další. Jenže je vidím až na výsledné fotce, ne v hledáčku. Proto potřebuji foťák, který udělá práci za mě. A zatímco v klasice u mě vyhrál Nikon 1 s několika objektivy přehazovanými dle potřeby, v telefonech nedám dopustit právě na iPhone 6 Plus. Ten totiž udělá fajn fotku snad vždy. A díky optické stabilizaci musím ještě jednou dát důraz na slůvko vždy. A video? To by byla kapitola sama o sobě.

Ukázková videa natočená iPhonem 6 Plus

[HTML1]

[HTML2]

[HTML3]

[HTML4]

Vy, kteří mě sledujete na sociální síti G+, jste byli u toho, když jsem popisoval své dojmy z toho či onoho vlajkového modelu toho či onoho výrobce. Například fotografie ze Samsungu Galaxy S5 byly velkým zklamáním, nepřesvědčila ani Xperia Z3 nebo další.

Naopak jestli něco konkurenčním telefonům hodně závidím, pak je to operační paměť. I o polovinu levnější telefony jí mají dvojnásobek, stejně drahé pak i trojnásobek. A iPhony 6 by jí potřebovaly více jako sůl. To jsem ale již opět zabloudil do opakování závěrů naší recenze, tudíž je na čase skončit.

Takže jestli zvažujete pořízení iPhonu 6 Plus (nebo i iPhonu 6), nebojte se toho. Všechny popsané neduhy (s výjimkou paměti) jsou totiž výrazně softwarového rázu a tudíž by měly být snadno opravitelné. Pravidelně je reportuji.

Tak snad se brzy zadaří.