Horní lišta je natolik výrazným prvkem uživatelského rozhraní systému Mac OS X, že ji nelze přehlédnout. Její pochopení však může především novým uživatelům jablečného operačního systému činit problému. Pojďme si provést její anatomii.

Menubar (v oficiálním českém překladu nazývaný Řádek nabídek) není žádnou novinkou, ale provází systém Mac OS již od jeho první verze a jedná se tak v podstatě o jediný prvek, který bez výraznějších změn přežil téměř třicet let. To však není důkazem jeho zastaralosti, ale naopak jeho životaschopnosti (nebo chcete-li jeho užitečnosti).

Tento řádek nabídek není pouze oddělenými nabídkami jednotlivých aplikací, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ačkoli je tento náhled pochopitelný (především pro uživatele přecházející z jiných operačních systémů, kde je zvykem mít nabídku vloženou v každém okně samostatně), není správný: tato horní část obrazovky každého Maca v sobě sdružuje prvky u konkurence rozdělené do více míst. Pokud bychom použili přirovnání k majoritnímu operačnímu systému Windows, pak řádek nabídek v Mac OS X v sobě sdružuje funkcionalitu nabídek aplikace i stavové části hlavního panelu.

Pro switchery: Zdá se vám umístění nabídek všech oken na jedno místo jako nepraktické? Pak nemáte tak zcela pravdu: toto umístění má své přednosti, mezi které patří především uniformnost a snadnost ovládání. Zatímco na Windows (například, ale nejen na nich) je běžné, že si každá aplikace spravuje své nabídky sama a ty jsou část vzájemně velmi nekonzistentní), v Mac OS X jsou všechny nabídky a všechny prvky stále na stejném místě. To umožňuje rychlejší a přesnější navigaci, protože bez ohledu na spuštěnou aplikaci najdete odkaz na otevření jejích Předvoleb (Preferences) vždy na stejném místě (a to na pixel přesně). Stejně tak i další prvky, jako je například ovládání oken, kontroly pravopisu nebo umístění nápovědy. Vše je vždy na jednom místě, což vám umožňuje používat aplikační nabídky zcela automaticky a bez rozptylování. Zkrátka to, co vypadá jako nevýhoda, se při pravidelném používání ukazuje ve zcela jiném světle.

Rozborka Řádku nabídek

Umístění menubaru nelze uživatelsky ovlivnit, je vždy na horním okraji obrazovky (tedy přesně ve výši očí, pokud sedíte u počítače správně). Díky tomu je stále ve vašem přirozeném zorném poli, na rozdíl od lišt konkurence umístěných neprakticky u spodního okraje obrazovky (to není jablečná propaganda, to jsou základy ergonomie dlouhodobé práce u počítače).

Obecně můžeme říci, že v řádku nabídek můžete najít dva druhy věcí: pevně dané (v následujícím obrázku pod čísly 1, 2, 3, 5), a proměnlivé (číslo 4). Těch pevně daných je méně, jsou ale stále na svém místě a s jejich umístěním nedokážete nic udělat. Patří mezi ne především logo jablka v levém horním rohu – jedná se o základní systémovou nabídku sloužící k základnímu ovládání počítače a jeho operačního systému (číslo 1). Najdete zde tak příkazy k vypnutí / restartování / uspání počítače, naposled otevřené dokumenty i přístup k programovým aktualizacím i kompletnímu nastavení operačního systému.

Hned vedle je další z pevných součástí: nabídky aktuální aplikace (číslo 2). Na prvním místě vidíte tučným písmem název aplikace, které je právě aktivní následované konzistentními položkami menu. Pod tučným názvem aplikace vždy najdete příkazy ovládající základní funkcionalitu aplikace, tedy informace o ní samé, přístup k jejím předvolbám, ovládání jejího zobrazení / skrytí i přiřazených funkcích. Pokud chcete aplikaci úplně zavřít, najdete tento příkaz vždy na tomto místě.

V nabídkách najdete vždy na svém místě příkazy Soubor (File), Úpravy (Edit), Okno (Windows) a Nápověda (Help). Zatímco mezi nimi mohou být další nabídky měnící se podle zaměření aktuální aplikace, tyto položky zde najdete vždy (číslo 3).

Poslední pevnou položku najdete ve zcela protilehlém rohu (číslo 5). Je na ní ikona lupy a postykuje přístup k vestavěnému vyhledávání, které zajišťuje systém Spotlight. Tato lupa zde bude vždy, i když systém Spotlight zcela ukončíte.

Ostatní položky panelu jsou již uživatelsky ovlivnitelné a hlavně volně přesunutelné – alespoň tedy některé z nich (číslo 4). Jedná se o takzvané „menulety“ (tedy takhle se nazývají v angličtině, česky se občas označují jako meníčka), což jsou vlastně malé programy zobrazující nějaké stavové informace: aktuální čas, zbývající energii v akumulátorech, sílu Wi-Fi sítě nebo stav Skype. Všechny mají jedno společné: žádný z nich zde mít nemusíte (jejich zobrazení lze vypnout v nastavení příslušné funkce nebo systému) a u všech lze měnit jejich pořadí. Uděláte to jednoduše tak, že stisknete klávesu Cmd na klávesnici a po dobu jejího stisknutí uchopíte požadovaný menulet myší a přetáhnete jej na nové místo. U mnohých lze také jejich tažením mimo lištu zcela vypnout jejich zobrazování v řádku nabídek.

Mohlo by vás také zajímat

• Poznáváme Mac OS X: jak na formátování textu (22)
• Poznáváme Mac OS X: Minimalizujeme a skrýváme aplikace (19)
• Poznáváme Mac OS X: vysouvání optických médií (31)
• Poznáváme Mac OS X: fámy o jednotlačítkových myších (21)
• Poznáváme Mac OS X: proč Time Machine zálohujte kvanta dat (15)